Zámecký park v Loučné nejprve bratři Kleinové opravovali pro majitele. Pak jej koupili sami
Loučná nad Desnou je bezesporu centrem horské turistiky na Šumpersku. Zejména v zimních měsících obec ožívá stovkami lyžařů, kteří míří do areálů v nedalekých Koutech, v Přemyslově ale i v samotné Loučné. Nejen v zimě však žijí hory a Loučná je jedním z míst, které má co nabídnout i těm turistům, kterým stačí koukat se na hory zezdola a užívat si nádherné scenérie i příjemné podnebí.
A pokud už se vydáte do Loučné třeba na dovolenou nebo na víkend, mám pro vás v dnešní pohlednici jeden tip, kam se vydat třeba na pohodovou procházku po dobrém obědě.
Oním místem je zámecký park. Budova Zámku v Loučné je nepřehlédnutelná. Je umístěná v dolní části obce na kopci nad řekou Desnou a díky opravenému zevnějšku dnes láká alespoň do parku, když ona samotná zůstává prozatím nepřístupná.
Se stavbou loučenského zámku začali synové Jana st. ze Žerotína někdy kolem roku 1608. Historie zámku je rozhodně zajímavá a někdy se do ní vypravíme, ale pro naše účely snad stačí, že zámek se stal centrem vízmberského, tedy loučenského, panství.
V roce 1833 koupil zámek Antonín Bedřich hrabě Mitrovský z Nemyšle. V té době byl park kolem zámku v docela hrozném stavu a nový pán kraje pod horami se s tím nehodlal smířit. Zahájil tak v roce 1839 rozsáhlou úpravu pozemků kolem sídla a vytvořil základ nynější podoby anglického parku. Zajímavé je, že duší přestavby byl místní podnikatel Franz Klein. Ano byl to právě zakladatel rodinného podniku bratří Kleinů, železářů, stavitelů silnic a železnic, uhlobaronů a tak podobně. Jejich firma se postupně stala jednou z největších v celé monarchii, ale odborníci na jejich životopis vědí, že právě Franz Klein začínal jako zahradník na lichtenštejnském panství v Lednici, kde podle projektů architekta Josefa Hardmutha pokládal základy vzniku tamního areálu. Není se tedy co divit, že když hrabě park upravoval, pověřil tím právě loučenského rodáka Kleina.
Netušíme, zda to tehdy Franz Klein už věděl, nebo s tím spekuloval, ale pravdou je, že po smrti Antonína Bedřicha Mitrovského v roce 1842 zakoupili vízmberské panství se zámkem a parkem právě bratři Kleinové. Pečlivě udržovaný zámecký park pak po svém příchodu ještě dovybavili a vyzdobili zajímavou pseudogotickou kašnou a četnými litinovými plastikami, výrobky to sobotínských železáren. Litinové sochy sv. Anny a sv. Floriana vás mimochodem vítají přímo u památkově chráněné brány do parku. Stejně jako 600 let stará lípa s obvodem kmene 730 cm, která je skutečně majestátná.
V parku se nacházely také skleníky a nechyběla ani zámecká oranžerie. Ta byla nedávno opravena a dnes slouží jako kulturní a společenský stánek. Mimochodem, ta prosklená stěna směrem do parku nabízí například svatebčanům, hodně zajímavá panoramata.
Díky rozsáhlým úpravám, které proběhly v minulých letech pod vedením šumperského architekta Ivo Skoumala, se však stojí za to vydat i dále do parku. Uprostřed jezera vás přivítá socha Neptuna, pod svahem směrem k řece umělá jeskyně s vodopádem, kde se lze osvěžit v chladu akumulovaném jesenickými kameny, a nechybí ani zajímavé staré stromy. Třeba prastará borovice, která připomíná malou sekvoji někde z amerických lesů či rozkvetlé rododendrony, pokud se sem vydáte v pravý čas jejich květu.
Mimochodem, rostou zde i houby, ale sbírat je mi připadlo nepatřičné. Pocitu pohody a klidu zde nevadí ani nedaleká frekventovaná komunikace směrem na Jeseník a Šumperk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
