Zámek v Jindřichově ve Slezsku navazuje na někdejší vodní hrad
Jindřichov ve Slezsku najdeme nedaleko polských hranic při řece Osoblaze pramenící ve vrcholcích Zlatohorské vrchoviny. Na východním okraji obce najdeme pozoruhodný zámecký areál, který obklopuje půvabný park, jeden z nejcennějších, které na Bruntálsku jsou k vidění.
Počátky panského sídla v Jindřichově sahají hluboko do minulosti. Přestože se oblast nachází geograficky ve Slezsku, patřila do tzv. moravských provincií olomouckého biskupství. V pozdějších letech se stala součástí opavského knížectví. Ve 13. století zde z popudu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku probíhá kolonizace a právě v té době snad přicházejí do oblasti dnešního Jindřichova první osadníci.
V roce 1288 zmiňují letopisy jako držitele biskupského léna Jindřichov bratry Jindřicha, Dětřicha a Erkenberta ze Stange. Svůj majetek postupně rozšířili o okolní statky. Jejich léno však bylo později rozděleno. V držení samotného Jindřichova se vystřídalo několik šlechtických rodů.
V letech 1581- 1591 bylo olomouckým biskupem panství rozšířeno o Janov a Petrovice. V roce 1594 pak přikoupil tehdejší jeho držitel rytíř Václav Pavlovský z Pavlovic také Arnultovice, Bartultovice a Seitendorf, dnešní osadu Životice. Václav Pavlovský působil jako hejtman a prokurátor osoblažského okresu. V kostele v Jindřichově se dochovala náhrobní deska členů jeho rodiny s českým textem z konce 16. století. Panství po něm převzal jeho nejstarší syn Bohuslav s manželkou Annou a po něm Jan Pavlovský.
Patrně už ve 14. století stávala v Jindřichově tvrz. Někdy se o ní hovoří také jako o vodním hrádku. Její přesná lokalizace není známá, víme však, že zámek byl postaven nedaleko ní. Také další informace o panském sídle jsou velmi kusé. Prozrazují jen, že hrad byl čtyřboký a že jej nechal Václav Pavlovský roku 1586 zrestaurovat a zřídil zde kapli sv. Lucie a Panny Marie. Patrně tehdy získal hrad spíše podobu renesančního zámku.
Po smrti Jana Pavlovského v roce 1635 se jeho manželka Marie Elisa provdala za Maxiliána Jiřího z Hodic, který se stal novým majitelem panství. V roce 1657 po něm panství obdržel jeho syn Ludvík Maximilián. Ten proslul zejména jako soudce při slezských čarodějnických procesech 17. století. S manželkou Isoldou Pavlínou vybudovali v roce 1673 nový jindřichovský kostel. Posledním z Hodiců, který spravoval panství, byl Josef Tadeáš z Hodic, který zemřel bez potomků.
Už v polovině 17. století zahájili příslušníci hraběcího rodu z Hodic první etapu výstavby reprezentačního zámku v raně barokním stylu. Tehdy vznikla jednopatrová, čtyřkřídlá budova s vnitřním obdélníkovým nádvořím. Z původní barokní dispozice se dosud zachovaly přízemní klenuté místnosti současné zámecké budovy
Panství v roce 1739 kupuje Jan Kryštof z Bartensteina. Poslední držitel zámku z tohoto rodu, Josef byl po požáru zámku v roce 1844 nucen zahájit jeho rozsáhlou přestavbu. Opravil první patro, půdní prostory a fasádu, takže zámek dostal klasicistní podobu, kterou si udržel doposud. Za Bartensteinů byl také v první polovině 19. století upraven zámecký park. Dostal podobu krajinářského parku blízkého přírodě a byl také doplněn o výzdobu v podobě plastik a altánu v klasicistním stylu.
Když rod Bartensteinů vymřel po meči, kupuje zámek a statek v roce 1868 rytíř Albert Klein z Vízmberka. Podnikatelská rodina Kleinů držela zdejší majetky až do pozemkové reformy v roce 1921. Po ní zámek a zbytkový statek odkoupil krnovský průmyslník Viktor Peschke, který jej vlastnil až do roku 1945, kdy byly jeho majetky znárodněny.
Po válce sídlil v zámku zejména dětský domov. V současnosti se v souvislosti s rekonstrukcí zámku předpokládá jeho využití pro seniory, ale i pro bydlení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
