Zámek v Prostějově nahradil dvě středověké tvrze. Sloužil jako vězení i fabrika, dnes je ozdobou města
Počátky existence panského sídla v Prostějově sahají velmi hluboko do minulosti. Původně zde stávaly dvě tvrze, později sídelní funkci plnil dnešní zámek, který najdeme přímo v centru města. Přesto není zámek památkou, o které by bylo mimo město a nejbližší okolí větší povědomí. Zejména po jeho nedávné opravě je to rozhodně škoda.
Až k rytíři Prostějovi, který měl být zakladatelem obce a o němž se zmiňuje už kronikář Kosmas, sahají dějiny tvrze, která měla stát někde u prostějovského kostela sv. Petra a Pavla. Byla to patrně poměrně velká stavba, ve které dokonce nějaký čas pobýval i král Přemysl Otakar I., ale dnes její přesné umístění neznáme. Patrně totiž byla dřevěná a zachovalo se z ní velmi málo.
Druhá tvrz, která v Prostějově stála před stavbou zámku, byla postavena v tzv. Nové obci. Tak se říkalo oblasti kolem dnešního Náměstí T. G. Masaryka. Petr z Kravař zde v roce 1391 založil augustiniánský klášter, který podle zakládající listiny měl být postaven v prostoru současné tvrze. Tím chtěli zakladatelé města zajistit bezpečí řeholníků i samotných obyvatel města, kteří se sem mohli uchýlit. Když klášter vypálili husité, byl na jeho místě postupně vybudován farní kostel Povýšení sv. Kříže. Ze staré tvrze se dochovalo jen torzo zahrnuté do tzv. Zelené věže kostela.
Tím končí éra tvrzí v Prostějově, ale ten bez panského sídla dlouho nezůstal. Samotné město začalo po roce 1490 přebudovávat původní palisádové opevnění ve skutečné hradby. A právě při stavbě opevnění se ve dvacátých letech 16. století objevuje i budova městské pevnosti, kterou nechal postavit v letech 1522 - 1526 Jan z Pernštejna.
Jako stavba ryze bezpečnostní však zámek dlouho nezůstal. Už za Vratislava z Pernštejna, nejvyššího komořího českého království byla zahájena rozsáhlá renesanční přestavba. V letech 1568 – 1572 tak byly například vybudovány arkády, bohužel zničené za třicetileté války, nebo dodnes naštěstí dochovaný překrásný portál.
Tehdy byl zámek jedním ze sídel pernštejnského rodu a vypadalo to, že má před sebou skvělou budoucnost. Jenže, dluhy rodu rostly a tak v roce 1602 kupuje Prostějov Karel I. z Lichtenštejna. Nový majitel zámek využíval jako vězení pro nekatolické odpůrce. Za třicetileté války v roce 1643 zámek vyhořel a po jejím skončení byly provedeny jen nejnutnější opravy.
V následujících staletích zámek chátral, byl využíván jako sýpka, skladiště a ubikace pro vojáky či opět vězení, tentokrát pro židovské obyvatele města.
V 18. století zámek dokonce fungoval jako textilní manufaktura. Roku 1851 koupil zámek měšťan Fortunát Hofmann s úmyslem zřídit v něm pivovar. K tomu ale naštěstí nedošlo a zámek dál chátral.
Naštěstí zámek v roce 1868 kupili manželé Josefína a Eduard Chmelařovi. Patřili k Prostějovským měšťanům a byli vlastníky právovárečného domu U Modrého lva na Perštýnském náměstí, kde provozovali zájezdní hostinec a výrobnu kořalky. Pak Eduard Chmelař onemocněl a živnosti zanechal. V zámku si zařídili byt v prvním patře a přízemí se stalo centrem národního a kulturního života Prostějova. Pořádaly se zde koncerty, schůze spolků. Zde byl v roce 1869 založen ženský pěvecký spolek Vlastimila. Prostějovský Sokol zde měl zimní tělocvičnu a na nádvoří pořádal gymnastické soutěže. Scházeli se zde také členové Měšťanské besedy, čtenářského spolku a další.
Když Eduard zemřel, Josefina Chmelařová v roce 1893 prodala zámek Úvěrnímu spolku Záložna a zastavárna Prostějov, který budovu zámku opravil a dal provést další architektonické úpravy. V této době vznikla na fasádě zámku kouzelná sgrafita Jano Köhlera.
Novodobé dějiny po roce 1948, kdy spolek zanikl, se na budově zámku příliš nepodepsaly. Majitelem se stalo Město Prostějov a dnes zde sídlí regionální informační centrum a výstavní sály. Po nedávné opravě se zámek opět rozzářil do nádherné podoby a ve sgrafitech se dá číst jako v rozevřené knize hanácké moudrosti a historie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
