Žerotínský zámek navazuje na historii středověké tvrze slavného rodu, jemuž dala jméno
První písemná zmínka o Žerotíně pochází z roku 1141 z latinské listiny, kde patří mezi majetky olomoucké kapituly. I další pozemky v obci tehdy byly v církevní držbě. Kolem roku 1290 se držiteli obce stávají příslušníci jičínské větve rodu Bludoviců, která je předchůdcem pozdějších Žerotínů.
Na počátku 14. století se pak obec dostává do držby šumvaldské větve rodu. V listině Diviše ze Šternberka se v roce 1329 objevují Viktor a Oneš z tohoto rodu s přídomkem ze Žerotína. To je vůbec první použití tohoto predikátu v listinách.
Patrně už v této době zde stával dvorec či menší tvrz. Poprvé ji však máme písemně potvrzenu až k roku 1365. Majitelem dvorce v obci se tehdy stal Mikuláš ze Žerotína a jeho bratři Vítek a Ješek vlastnili další části obce.
Dalším majitelem dvorce či tvrze se stal v roce 1407 koupí od Petra z Kravař augustiniánský klášter ve Šternberku. Ti později vykoupili i další podíly a od roku 1480 vlastnili celou obec. Na počátku 18. století už byla tvrz ve velmi špatném stavu. Na jejím místě byl zbudován obdélníkový zámek, ovšem poměrně strohé vizáže. Tato relativní novostavba pak byla z iniciativy probošta Jana Josefa Glätzla nahrazena novou budovou zámku, která sloužila také jako letní rezidence šternberských augustiniánských kanovníků.
Stavba proběhla mezi léty 1748–1751. Z dochovaného popisu stavby víme, že byl v zámku mimo jiné slavnostní jídelní sál, který v patře obklopovaly pokoje pro hosty. V nároží se v přízemí nacházela krásně vymalovaná kaple zasvěcená sv. Josefovi. U zámku vznikl park s antickými sochami a v něm i venkovní letohrádek, střelnice, kuželník a skleník. Celá stavba stála klášterní pokladnu přes 20 000 zlatých. Na unikátní výzdobě zámku se podílel významný barokní malíř Jan Kryštof Handke, později pak i jeho švagr, malíř Josef Ignác Sadler. Sochy pak byly dílem Handkeho zetě sochaře Jana Kammereita.
Bohužel Handkeho oltářní obraz Smrt sv. Josefa v kapli dlouho nepobyl. Už v roce 1758 jej odvezli Prusové rabující kolem Olomouce. V kapli ho roku 1762 ho nahradil obraz téhož námětu od Josefa Ignáce Sadlera, který byl po zrušení kláštera převezen do kostela ve Hnojicích.
Klášter augustiniánů ve Šternberku nepřežil josefínské reformy a zaniká v roce 1784 a zámek spravuje náboženský fond až do roku 1827, kdy jej kupuje hrabě Filip de Saint Genois. Před tím zámek za napoleonských válek sloužil dokonce jako vojenská nemocnice. Hrabě Filip nechal opravit zámeckou kapli a upravil také zahrady zámku.
Po roce 1879 krátce zámek vlastnili Lichtenštejnové, ale nakonec byl v roce 1884 prodán rolnickému družstvu. To zde už působilo dříve, kdy v areálu v roce 1869 vybudovalo sladovnu. Kaple v rezidenci byla následně využívána jako pražírna kávy. To téměř dokonale zničilo její malířskou výzdobu. Stejně dopadla výzdoba jídelny a další prostory.
Krachující sladovnu a zámek nakonec v dražbě roku 1908 koupila rodina Svobodova. Jí byl majetek zkonfiskován po válce a v roce 1959 předán k užívání JZD, které zámek částečně opravilo. Užívalo jej až do roku 1985, kdy jej předalo Okresnímu středisku památkové péče. Plán byl v zámku otevřít kulturně-výchovné středisko se zaměřením na dějiny a současnost socialistického zemědělství.
Po restituci majetku v devadesátých letech dnes zámek patří soukromému majiteli a na své další využití i opravu stále čeká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
