Zlatý Potok klame jménem. Zlato ve zdejším potoce totiž bohužel není

Obec vznikla patrně podél staré cesty vedoucí přes sedlo z údolí Moravy do údolí Tiché Orlice.

Přestože byla tato oblast patrně osídlena už před husitskými válkami, tehdy zdejší obec patrně ještě neexistovala. Nevyskytuje se ani v listině Jana Wüstehuba z roku 1325, kdy zdejší kraj věnoval cisterciáckému klášteru v dnešním Kamienci Ząbkowickem.

Odborníci se tak shodují, že počátky Zlatého Potoka se dají vystopovat až do druhé poloviny 16. století. Tehdy byl zdejší kraj z popudu vrchnosti sídlící na hradě Kolštejně v dnešní Branné znovu osidlován. Mnoho zdejších obcí totiž za husitských válek zaniklo. Kromě jejich obnovení došlo i na vysazení nových osad. Kromě jiných tak vznikají i obce na svazích Jeřábu.

Osada původně nesla jméno Nová Valteřice, teprve později se začalo používat jméno Goldenflüss. V některých pracích starších historiků se dočteme, že zdejší potoky byly kdysi zlatonosné. Právě rýžování zlata mělo být popudem k osazení této končiny. Nejenže o tomto nejsou záznamy, ale ani současné průzkumy o zlatě v potocích mnoho nevypovídají. Pokud se zde nachází, je jej opravdu mizivé množství.

První zmínka o obci pochází až z roku 1603. Zápisy jsou vedeny německy, obec tedy byla patrně osídlena kolonisty z německy mluvících obcí v okolí či z Kladska nebo Slezska. Potvrzují to i příjmení zdejších rodin, které se dochovaly z konce 17. století. Ta zněla Böcker, Ulbrich, Faulhammer, Scholtz, Frantz, Fölekel, Dittrich a podobně. Rychtářem byl tehdy Adam Obricht. V roce 1677 zde žilo 14 usedlých rodin. 11 statků mělo výměru polností a luk mezi 4 a 10 hektary. Zbývající statky měly rozlohu menší a byly počítány mezi zahradnické usedlosti.

Zajímavé jsou zprávy o tom, že se ještě v 17. století rozšířila výměry zdejších zemědělských pozemků vyklučením původních lesů. To je koneckonců na obci dodnes vidět, neboť nejvýše položené usedlosti Zlatého Potoka najdeme až ve výšce nad 700 metrů nad mořem. Kromě obilnin se zde pěstoval hlavně len, který se ve zdejších domech také zpracovával na kvalitní přízi a plátno.

Obec byla přifařena do dnešní obce Podlesí. V roce 1793 už ve Zlatém Potoce žilo ve 23 domech 241 obyvatel. To je vůbec největší počet trvale bydlících osob. Od té doby sice počet domů stoupal, obyvatel ovšem ubývalo. Těsně před II. světovou válkou zde žilo už jen 159 osob. Byla zde německá jednotřídní škola a sídlila zde i myslivna státních lesů.

Obec se postupně měnila na rekreační oblast

Přesto byla obec samostatná až do roku 1949. Po válce však počet obyvatel vlivem vysídlení klesl asi na třetinu. I proto se vesnice stala součástí aglomerace nedaleké Malé Moravy. Obec se postupně měnila v rekreační oblast. Na přelomu tisíciletí zde žilo už jen sedm obyvatel. Dobrou zprávou je, že v posledních letech počet obyvatel opět mírně roste.

Památek zde mnoho nenajdeme. Vlastně jsou jimi jen dva kříže, jeden v obci, druhý pod sedlem Horní Orlice. Je zde však krásná krajina, která láká turisty i cyklisty.