Zvukoví mistři a hudební redaktor bývají před mikrofonem vzácní hosté. Silvestr výročního roku je tam přece jen vylákal

Zvukový mistr Zdeněk Slavotínek, hudební redaktor Antonín Schindler, vysílací a nahrávací technici Jiří Vavrda a Milan Plodek, jsou lidé, bez kterých by rozhlas nebyl rozhlasem. Podílí se nejen na jeho provozu, ale i na vzniku mnoha pozoruhodných slovesných a hudebních děl, nahrávek a kompilací. Do rozhlasu některé přivedla náhoda, jiné vlastní rozhodnutí, někdy hodně rychlé. 

Většina z nich pracuje v rozhlase dlouho, a tak o historky z natáčení není nouze, ani o vzpomínky na osobnosti, které přes sklo nahrávacího studia či prostřednictvím mixážních pultů potkali. Řeč přišla i na diplomacii, kdy je někdy potřeba pro úspěšný výsledek lehce usměrňovat ega tvůrců, kteří mají vždy pocit, že jejich názor je ten nejlepší. Také je zajímavé, jak se z technického personálu postupně stali vytříbení znalci literatury, dramatického žánrů či klasické hudby. 

Hudební redaktor zase prozradí, že někdy musí být hodně velký diplomat, aby přenesl do nahrávky jen to, co tam má posluchač slyšet. A často i přesto, co si myslí samotní tvůrci. Naopak při tvorbě hudební podoby stanice zase často zažívá perné chvilky, a to i přesto, že mu pomáhá nejmodernější technika. 

Je mnoho věcí, kterých se naši hosté stačili ve svém povídání jen dotknout, ale i tak možná díky nim nahlédnete do neznámé komnaty místa zvaného Český rozhlas Olomouc. Na čem se ale všichni hosté na závěr bez výjimky shodli, je skutečnost, že rozhlas je pro ně srdeční záležitostí. I proto, ať skuteční mistři tohoto oboru zůstávají v pozadí.

Tedy až na tuto jedinečnou příležitost, kdy je Dita Vojnarová a Mirek Kobza pod různými záminkami a sliby vylákali před mikrofony a tak vznikl tento pozoruhodný rozhovor.