Benátky dostaly jméno po slavném městě kvůli vodě z Oskavy a Sitky, která je zaplavovala

I proto má dnes jméno Benátky, které si nese historií už od svého vzniku. Právě díky problémům s vodou toto jméno italského města přenesli dávní zakladatelé na svou obec a používali jej po celou dobu její existence. Vzhledem k tomu, že první zmínka o obci sahá až do 14. století, zdá se, že ten, kdo dal osadě jméno, musel být muž nejen zcestovalý, ale i vzdělaný.

Historická budova někdejšího mlýna|foto: Miroslav Kobza

Benátky leží v nejnižším místě někdejšího šternberského okresu, 219 metrů nad mořem. I kvůli potížím s vodou sem dlouho nevedly pořádné cesty a jediným spojením s okolními obcemi byly malé chodníky vedené po selských hrázích. První cesta do obce z Moravské Huzové, pod jejíž správu osada patřila, byla dokončena až v roce 1933.

Okolo obce se rozkládaly rybníky a vodu sem přiváděl i náhon pohánějící zdejší prastarý mlýn. Náhon byl zrušen až po roce 1912, kdy byla také zregulována Oskava. Povodně však do obce přicházely i nadále.

Kaplička sv. Gotharda v Benátkách|foto: Miroslav Kobza

Úrodná krajina okolo Benátek byla osídlena již od pravěku, nicméně osady stály patrně ve výše položených lokalitách, v bezpečí před vodou. Historické doklady existence Benátek jsou uvedeny v zemských deskách olomouckých poté, co v roce 1397 zemřel majitel šternberského panství Petr ze Šternberka. Jeho manželce je mezi vesnicemi uvedenými v dědictví připsána i ves jménem Benátky.

Spojení s Moravskou Huzovou a později Štěpánovem

Už v nejstarších dobách byla Moravská Huzová a Benátky jedním celkem, který se v dějinách objevuje povětšinou společně. Patřily ke šternberskému panství po celou dobu své existence. Správu vrchnostenských věcí rovněž zastával i pro sousedy z Benátek fojt z Huzové. Ti však měli jistou autonomii v hospodářských otázkách, a dokonce v některých údobích mohl být rychtář i přímo v Benátkách.

V 16. století obývalo Benátky šest zahradnických rodin, které kromě drobného zemědělství rybařili v Oskavě. Tu měli rozdělenou na jednotlivé díly, za které platili dohromady 44 grošů ročního platu. Kromě toho byla v obci krčma a již zmíněný mlýn, poprvé uváděný jako panský v roce 1412.

Pomníček tragicky zemřelého vojáka u mostu přes Oskavu|foto: Miroslav Kobza

Benátky bez větších ztrát překonaly husitské bouře, česko-uherské války i pozdější třicetiletou válku. Naopak robotní povinnosti, které postupně narůstaly, patřily k největším problémům zdejších obyvatel. Ti robotovali nejen na polích, ale také na údržbě Oskavy a přilehlých rybníků.

Na počátku 19. století už v Benátkách stálo 12 domů a v nich žilo 100 obyvatel. Obec patřila do hnojické farnosti a do školy místní děti docházeli do Moravské Huzové. V jednu dobu bylo přiškolení obce do Huzové vzhledem k neexistenci dobré cesty problematické, děti tak docházeli do nedalekého Štěpánova.

Po roce 1848 byly Benátky přiřazeny do Huzové a místní ztratili část své autonomie, což nelibě nesli. Počet obyvatel se stále pohyboval kolem stovky a většina místních se stále živila zemědělstvím.  Výjimkou byl mlynář a český národní buditel František Žižka a hostinský Jan Kelar. Po regulaci Oskavy byl mlýn převeden na motorová a později elektrický pohon. Zajímavé je, že elektrifikace vlastní osady byla dokončena až v roce 1935.

Pomník rudoarmějcům na kraji obce|foto: Miroslav Kobza

V té době obec stále více inklinovala ke spojení se Štěpánovem. V roce 1890 byla v Moravské Huzové zřízena vlastní farnost. Ale po druhé světové válce, v roce 1974 byly Benátky přiřazeny ke Štěpánovu, jehož součástí jsou dodnes.   

Památky v Benátkách reprezentuje zejména malá kaple svatého Gotharda z konce 19. století a pak také smírčí kříž u silnice směrem na Moravskou Huzovou, který je dokladem prastarého soudnictví. Stojí zde také pomník rudoarmějcům a u mostu přes řeku malý pomníček připomínající tragickou smrt velitele tankového útvaru majora Štefana Rektorise, který zde zahynul v roce 1958.