Bystročice proslavilo zelí. V dávnějších dobách však i vázané šátky, šachové figurky a tvarůžky
Osídlení katastru dnešních Bystročic prokázali archeologové už z období mladší doby kamenné. I následní staletí a tisíciletí byla spojena s pobytem různých kultur, které po sobě zanechaly dostatek důkazů v podobě archeologických nálezů.
Umístění v dávné sídelní oblasti potvrzuje i poměrně letitá historická zmínka o Bystročicích. Pochází z roku 1141. V listině, v níž olomoucká kapitula potvrzovala, že v obci vlastní jednu usedlost, nám tak dává zprávu, že vesnice byla rozdělena mezi více feudálních držitelů.
K nim patřilo i město Olomouc, které v roce 1266 prodalo svou část obce klášteru Hradisko, kterému pak tento podíl patřil až do jeho zrušení v roce 1784. Klášter měl ve vsi také samotný dvůr o dvou lánech, který přenechal v roce 1481 za roční plat do dědičného držení Janu řečenému z Bystročic a jeho manželce Dorotě.
Bystročice hodně utrpěly za husitských i českouherských válek. Po válkách se zdejší vrchnost snažila poddaným zvýšit robotní povinnosti. Zajímavé je, že v následujících staletích byla zřejmě část zdejších poddaných protestantského vyznání. Údajně to vedlo za třicetileté války španělské oddíly Ferdinanda II. k vypálení obce. Popelem zde lehla většina domů a tři z nich zůstaly pusté i po skončení celé války.
V roce 1657 žili v obci dva sedláci s výměrou jednoho lánu, tedy asi 24 hektarů a dvanáct menších rolníků.
Obyvatelé obce byli zemědělci. V dobách 18. a 19. století se v obci chovaly koně pro armádní účely. V roce 1758 obec několikrát vydrancovali Prusové obléhající Olomouc. Podobné to bylo za vpádu Prusů v roce 1866, kdy zdejší lidé raději utekli z vesnice i s nejcennějším majetkem. Aby toho nebylo dost, obec sužovaly také požáry a povodně.
Při velkém požáru obce v roce 1856 byla v Bystročicích zničena také kaplička. Obec se rozhodla, že postaví novou, tato výstavba však roku 1858 nakonec přerostla ve stavbu kostela sv. Cyrila a sv. Metoděje. Později, v roce 1864, pak byl zdejší dům č. p. 50 upraven na faru.
To už v obci probíhala školní výuka. Nejprve děti chodily do Slavonína, od roku 1837 byla v Bystročicích postavena první škola i pro děti ze sousedních Žerůvek. V té době zde žilo v 63 domech kolem 350 obyvatel. O sto let později jich bylo o 200 více, už ve 105 domech. Obyvatelé se vedle zemědělství živili hlavně řemeslnými výrobami. Kromě toho se zde také rozvinulo domácí vázání šátků a také výroba tvarůžků, která přetrvala až do 20. století. Práci místní nacházeli i v nedaleké továrně na pumpy bratří Sigmundů. V roce 1894 byla v Bystročicích dokončena výstavba nové školní budovy, tentokrát dokonce i s tělocvičnou.
Od roku 1925 se tu začal pěstovat chmel a byla zde postavena sušička chmele. Dále zde vzniká výroba kartáčů a drobného dřevěného zboží. Vyráběly se zde i šachové figurky. Po válce mnoho zdejších obyvatel odešlo osídlovat pohraničí i okolní německé vesnice, což vedlo ke značnému poklesu počtu obyvatel. Dnes v obci najdeme i některé zajímavé památky. Kromě kostela třeba sochu sv. Františka Saleského z roku 1858, sv. Jana Nepomuckého z roku 1820 či kamenný kříž u kostela z roku 1895. Zajímavá je i Pieta ze druhé poloviny 19. století u hřbitova.
Dobré jméno vesnici široko daleko dělá i Bystročické zelí. Jeho výroba podle rodinného receptu z roku 1975 je dílem tří generací zelařů z rodiny Kubíčků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
