Cotkytli dal jméno tradiční šat jejich dávných obyvatel

Cotkytle leží v horském sedle
Cotkytle leží v horském sedle
0:00
/
0:00

Přímo na někdejší zemské hranici leží obec Cotkytle. Kdysi to byla, spolu s dnešní integrovanou částí Janoušov, obec moravská. Dnes k ní náleží i dvě integrované obce, které odpradávna ležely na české straně hranice Herbortice a Mezilesí - někdejší Laudon. Samotná obec už patří k Pardubickému kraji, ale její historie je tak spojena jak s českým Lanškrounskem, tak s moravským Zábřežskem.

Už samotná poloha středu Cotkytle se tváří jako hraniční. Kostel, někdejší škola, původní hostinec, nový obchod i současný obecní úřad leží na vrcholu sedla, které leží v nadmořské výšce asi 620 metrů. Ve skutečnosti však zemská hranice vedla jinudy. Tvořil ji tzv. Hraniční potok protékající místní částí Herbortice jen asi kilometr od centra Cotkytle. Změna zemské hranice, nebo spíše hranic krajských posunula hranici až k Crhovu, asi o tři kilometry západněji. A tak vznikla paradoxní situace, že nejvyšší hora Zábřežské vrchoviny, 714 metrů vysoký Lázek, který byl symbolem českého živlu na Moravě a odboje proti okupantům všech moravských vlastenců, připadl spolu s celým katastrem Cotkytle do východních Čech.

Obecní úřad

Historie obce začíná rokem 1350, kdy se v souvislosti s převedením části obcí pod správu tehdy založeného litomyšlského biskupství uvádí vesnice Cotkytle a v ní kostel Nanebevzetí Páně. Zvláštní jméno obce je patrně výsledkem zkomolení původně německého sousloví zottiger Kittel, což značí chlupatou halenu. Podobný šat byl tehdy ve zdejších krajích běžný a nosili jej jak muži, tak ženy.

Budova školy

Jméno je pozoruhodné i vzhledem k pozdějšímu českému charakteru obce. Patřila k úzkému území obývanému česky hovořícími lidmi, které od sebe oddělovalo německy mluvící pohraniční oblasti od velkého jazykového ostrova Hřebečska na pomezí Moravy a východních Čech.

Nejstarší zmínka o kostele v Cotkytli spadá do roku 1350

V počátcích své existence byla Cotkytle součástí panství spravovaného z hradu Hoštejna. Později připadla k panství Štíteckému. Tam zůstala až do roku 1574, kdy se vesnice stala součástí zábřežského panství, kde zůstala až do konce patrimoniální správy.

Kříž u kostela

Už na počátku 16. století byla Cotkytle poměrně velikou vesnicí kde žilo 13 rodin. Podle plateb to však byli lidé jen s drobnými hospodářstvími. Už tehdy je v obci zmíněna rychta. Počet obyvatel obce však postupně stoupal až do třicetileté války. Po krátkém poklesu tento trend pokračoval a v roce 1834 už měla obec spolu s Janoušovem, který se stal její součástí 1244 obyvatel, žijících ve 182 domech. Obyvatelé obce se živili skrovným zemědělstvím. Vzhledem k horské poloze obce leželo mnoho domů na polosamotách ne nepodobných valašským kopanicím. Patřily k nim například části Království či Na Stráni. Část těchto domku se dochovala dodnes a tvoří nesmírně malebnou krajinu.

Klasicistní socha sv. Jana Nepomuckého

U první zmínky o obci stál kostel, ve 14. století patrně ještě dřevěný. Podle historiků je pravděpodobné, že v 16. století jej spravovali nekatoličtí pastoři ze Zábřeha. Po třicetileté válce byl už kostel ve špatném stavu. Na konci 17. století byl sice opraven, v roce 1728 však byl přestavěn od základů a zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. V té době zde však již fara nebyla. Obec byla přifařena do Zábřeha, což byl problém zejména díky vzdálenosti. Nakonec byla obec přifařena do Jedlí, ale ani tam to nebylo příliš blízko. Proto zde bylo v roce 1776 zřízeno kaplanství, a to bylo v roce 1843 povýšeno opět na farnost. Kostel je dodnes dominantní stavbou obce. Nachází se v něm také pamětní desky obyvatelům obce padlým v I. světové válce.

Pohled na dolní část Cotklytle z Gansbergu

Další památkou v centru obce je klasicistní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1833. Kousek za ní se nachází budova dnes už zavřeného bývalého hostince, který byl zejména ve třicátých letech vyhledávanou turistickou zastávkou při cestách na Lázek. Rozhledna, bohužel povětšinou zavřená na jeho vrcholu je 1933 je připomínkou turistické slávy zdejšího regionu.