Díky první listině o Hrdibořicích máme také první zprávy o Dubicku či Zábřehu
Hrdibořice leží v úrodné nivě řeky Blaty, přibližně napůl cesty mezi Dubem nad Moravou a Prostějově. Obec je známá zejména díky zdejším rybníkům, nicméně i její historie rozhodně stojí za prozkoumání.
Osídlení krajiny nad řekou Blatou sahá skutečně velmi hluboko do minulosti. V době kamenné zde prokazatelně žili lidé, což dokazuje i kamenný sekeromlat, který byl ve 20. letech minulého století ve vlastnictví stařechovického faráře Karla Loníčka a který údajně pocházel z nálezů v okolí Hrdibořic. Archeologové prokázali, že nástroj vytvořili lidé kultury šňůrkové keramiky, která zdejší kraj obývala ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Její příslušníci zanechaly stopy po svém sídlišti se zlomky keramiky v polní trati Spálenky. V pozdějších dobách, zejména na konci doby bronzové a ve starší době železné, žili kolem Hrdibořic další národy, zejména Keltové, které následovaly i kmeny z dob římských.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1254. V listině sepsané v roce 1255 král Přemysl Otakar II. určuje, že louka mezi Hrdibořicemi a kralickým mostem patří olomoucké kapitule. Hrdibořice byly v té době majetkem moravského markraběte a král tímto řešil spor obou majitelů. Tato listina, která je součástí svazku zemských desek, je pozoruhodná nejen pro Hrdibořice, ale také pro Dubicko a město Zábřeh, protože jsou v ní jako svědkové uváděni Beneda z Dubicka, královský lovčí a Sulislav ze Zábřeha. Jsou to vůbec první zmínky potvrzujícími existenci obou míst.
Už v roce 1304 je v obci zmíněna rychta, kterou v té době markrabě prodává. Krátce na to se ves poprvé stává součástí tovačovského panství, ale některé její části střídají majitele. Následně se však celá obec stala součástí tovačovského panství, se kterým sdílela osudy až do konce patrimoniální správy, kdy se stala součástí prostějovského politického i soudního okresu.
Hrdibořice byly vždy malou vesnicí. Počet obyvatel obce se pohyboval kolem 250 usedlíků. Nejvíce lidí zde žili kolem období vzniku Československé republiky, kdy zde je zaznamenáno 317 občanů. Jak už název napovídá, její obyvatelé byli hrdí a bojovní. Už od roku 1870 zde existovala škola.
Průmysl se zde rozvíjel až ve 20. století
Místní lidé se živili hlavně zemědělstvím. Jedinou průmyslovou provozovnou obce byl mlýn, který náležel k obci a stál na samotě Svárov. Ta se dodnes nachází za řekou severovýchodně od obce. Hranici mezi obcemi zde tvořil mlýnský náhon, a tak dnes budova mlýna patří do Hrdibořic, sousední stavení je již na katastru Dubu. Rodina Volfů provozovala mlýn s jedním kolem na horní vodu, ještě ve 30. letech, pak byl provoz zastaven.
Naopak od počátku 20. století se zde začala rozvíjet nejprve domácká, později průmyslová těžba rašeliny. Podle geologů může za vznik slatinné lokality v těsné blízkosti obce řeka Morava, která kdysi tekla mnohem blíž a vytvořila zde jílové, nepropustné podloží. Do pánve se ukládaly rostlinné zbytky, které se přeměnily na rašelinu. Místní podnikaví sedláci ji těžili a využívali jako hnojivo a topivo. Později prodávali i lázním.
Až do 60. let zde pak průmyslově těžil rašelinu i národní podnik Rašelina z Českých Budějovic. Tak vznikly zdejší vodní plochy, které jsou dnes významným a chráněným biotopem pro vodní i další živočichy. Dnes patří k turisty navštěvovaným lokalitám. Kromě toho najdeme v obci kapli sv. Floriana a několik drobných sakrálních památek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
