Doubravice byla sídlem panství i vysoké školy
Osada Doubravice se odpradávna rozkládá nad řekou Moravou ještě před jejím vstupem do oblasti Třesínského prahu. Její historie je velmi stará a osídlení zde sahá až do pravěku. Díky množství památek, které zde najdeme, rozhodně stojí za vidění.
Četné nálezy v okolí obce potvrzují téměř souvislé osídlení zdejší krajiny již od doby kamenné. Ostroh, na němž Doubravice stojí, byl jistě lákadlem pro stavbu osady již v dávné minulosti. Snad i proto nevíme, kdy byla ves vlastně založena.
Někteří historikové její vznik kladou už do 12. století. Gregor Wolny pak ve své Topografii uvádí, že v roce 1235 držel obec jakýsi Holač z Doubravice. První potvrzená zpráva o vsi však spadá až do roku 1293, kdy je uveden v dokumentech jakýsi Protiva z Doubravice.
Doubravice byla patrně od počátku samostatným statkem, ovšem nijak velkým. Část obce totiž už v roce 1330 patřila i jiným majitelům. Samotnému zemanu z Doubravice je připisováno šest lánů, tvrz, hospodářský dvůr a mlýn. Ke spojení obou dílů došlo po velkém střídání majitelů až v roce 1448, kdy Hynek z Rokytnice koupil obě části. To už ovšem nestála zdejší tvrz, která byla zničena za husitských válek.
Majitelé Doubravice se střídali až do roku 1463, kdy se statek dostává do rukou Bítovských ze Slavníkovic, jejichž potomci se pak na panství udrželi až do roku 1624. Za třicetileté války byla vesnice i celé panství řádně poničeno a v listinách je po švédském vpádu dokonce uváděno jako zkažené. Jeho majitelé se jej hodlali zbavit, a tak jej v roce 1669 vložili do majetku kartuziánskému klášteru v Olomouci, který již před tím vlastnil sousední Moravičany a obec držel až do josefínských reforem, kdy byl sám zrušen. Za jeho držení obce se vytváří větší panství, které pak přetrvalo až do konce patrimoniální správy.
Kartuziáni stojí za stavbou doubravického zámku, který vznikl na pozůstatcích někdejší tvrze v 70. letech 17. století. Sloužil jako správní budova statku až do roku 1869, kdy zde vznikl Vyšší hospodářský ústav. Tato škola měla vychovávat vzdělané odborníky v zemědělských oborech, její trvání však nebylo dlouhé, zanikla v roce 1876. Zámek od té doby sloužil jako sladovna, skladiště nebo dřevařská továrna. Po roce 1945 chátral. V současné době se noví majitelé snaží o jeho záchranu, která by přes nevalná stav objektu jistě stála za to.
Zajímavé je, že i když byla v té době v obci „vysoká škola“, do obecné docházely děti až do roku 1894 do Moravičan. Teprve v tomto roce byla vybudována vlastní budova školy, která byla v roce 1909 rozšířena. Kromě školní budovy stojí v obci také prastarý mlýn, byť mnohokrát upravovaný a také památkově chráněná kovárna. K církevním památkám patří v Doubravici kaple Nejsvětější Trojice či barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1773.
Pozoruhodnou památkou je při křižovatce v jižní části obce kamenný smírčí kříž. Není příliš vysoký, je opracován z jednoho kusu kamene. Jsou na něm vytesána čísla, snad letopočty 1771 a 1773. Na své současné místo byl doubravický smírčí kříž umístěn až při rozšiřování silnice za obcí. Při tom byl pod ním údajně objeven kámen, zdobený třemi malými křížky. Předpokládá se, že kříž pochází, bez ohledu na uvedené letopočty, z 16. století a je dokladem trestního práva té doby.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
