Dvojice Svatých vod v Cholině patří k fenoménům zdejší krajiny
Na Olomoucku je s posvátnými prameny většinou propojována Panna Marie. V okolí Litovle jsou fenoménem tzv. Svaté Vody a dokonce hned dvě místa, která jsou takto nazývaná, najdeme v okolí Choliny.
Cholina je poměrně velká obec se rozkládá na pomezí kopců Zábřežské vrchoviny a roviny Hané. Zdejší farní kostel je díky unikátní sošce gotické cholinské Madony poutním místem, ale zdejší Svatá voda má svůj příběh. Nejprve se ale vydáme k mladšímu z obou pramenů. Cesta vede právě kolem kostela po modře značené turistické stezce vedoucí z Choliny směrem k Loučce. Nejprve po pěkné cestě, pak po pěšině údolím malého potůčku až do lesní úžlabiny.
Tam najdeme studánku s pramenem, která má za sebou prý mnohá uzdravení. Dodnes sem docházejí lidé věřící v její zázračnou moc. Počátek historie této Svaté vody sahá do roku 1838. Byla zde původně jen malá studánka, kterou kolem přelomu milénia kdosi zazdil do přístřešku, na který postavil výklenek a umístil do něj sošku Panny Marie.
Bohužel, později ji někdo ukradl, a tak obec nechala toto místo v roce 2015 opět upravit. Dnes je toto místo docela navštěvované, zda má zdejší voda onu zázračnou moc však těžko můžeme posoudit.
Kousek od studánky najdeme sochu Panny Marie Lurdské. Za jejím postavením stojí rodina žijící v nedaleké osadě Cholinský dvorek, která se o toto místo také dodnes stará. Kolem ní se můžeme vrátit zpět do obce. Pokud bychom se vydali po polní cestě od Cholinského dvorku, přijdeme do údolí říčky Cholinky. Právě zde bývala další z Cholinských Svatých vod.
Z dědiny sem odpradávna vedla cesta kolem dnes už neexistujícího Haderkova mlýna a pokračovala do nedalekého Bílska. Poutníka zde dodnes překvapí velmi starobylá kaplička, kterou zde už v roce 1693 nechal zbudovat olomoucký radní a pozdější císařský rychtář Franz Sturný.
A tady jsme u legendy, která za zdejší vodou stojí. Právě Franz Sturný si zde podle legendy vyléčil své onemocnění leprou. Báje a pověsti zdejšího kraje od učitele Martina Strouhala popisují, že sílu zdejší studánky objevil sedlák Matěj Němec, kterému prý onemocněli jeho tažní koně prašivinou. Měl je rád, nechtěl o ně přijít a tak je vyháněl na pastvu a slunce do údolí Cholinky. Když koně začali pít, omýval jim nemocnou kůži vodou a ti se zázračně uzdravili.
Kaple stála na farním pozemku a kousek, prý asi 15 kroků od ní, bývala malá nádržka, do které vytékala z lesního pramene voda. Ta prý dokázala snímat bolesti těla a uzdravovat lidské i zvířecí neduhy.
Příroda se ale asi nechtěla s lidmi o svůj poklad dělit příliš dlouho, a tak prý při jedné povodni podemlela svah nad studánkou a ten se sesul a navždy ji pohřbil. A tak si lidé našli současnou Svatou vodu a ke zdejší kapli se už váže jen tato krásná legenda. Mimochodem v údolíčku za kaplí se lidé dodnes schází, takže opuštěné toto místo rozhodně není, byť vodu zde pod svahem už nikdy nikdo přes usilovné hledání nenašel.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka