Hledání skutečného vrcholu nejvyšší hory Rychlebských hor je detektivka i dnes

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Trojmezí tří zemí koruny české na hřebeni Rychlebských hor

Rychlebské hory jsou hraničním pohořím, při hranici s Polskem. Oddělovaly Slezsko od Kladska a částečně i od Moravy. V Polsku se jim říká Góry Złote a také Góry Bialske. I proto je pozoruhodné, že vrchol nejvyšší hory tohoto masívu se tak těžko hledá.

Hory jsou to poměrně vysoké, vrcholů, jejichž nadmořská výška přesahuje 1000 metrů je jen na české straně hor sedmnáct, dalších devět se pak tyčí na polské straně pohoří. Jsou koncentrované právě kolem trojmezí někdejších historických zemí Koruny České, jen kousek od nejvyšší hory Rychlebských hor 1127 metrů vysokého Smrku.

Je paradoxní, že při pohledu z dálky jen těžko odhalíme, který že to vrcholek tím skutečným králem říše Rychlebských hor vlastně je. Smrk je totiž plochým vrcholem umístěným v seskupení dalších rychlebských tisícovek, a tak není příliš výrazný. Aby to nebylo jednoduché, dokonce ani poté, co vystoupáme přímo na hřeben, nejsme ještě na vrcholu. Rozcestí Smrk – Hranečník by to sice evokovalo. Jedná se však vlastně jen o místo, kde se scházely ony tři hranice. Hraniční kámen, poněkud větší než všechny ostatní, to koneckonců ukazuje i dnes.

Ani rozcestník Smrk není nejvyšším bodem Rychlebských hor byť počasí zde bývá opravdu vrcholové

Kde tedy hledat nejvyšší vrchol Rychlebských hor? Musíme se z rozcestí vydat po místním značení červené barvy směrem na Ramzovou. Mimochodem, tato cesta vede přesně po hranicích Moravy a Slezska, což o kus níže potvrdí řada hraničních kamenů označujících na jedné straně panství vratislavských biskupů a na druhé straně dominium knížete z Lichtenštejna. Asi 400 metrů východně od Trojmezí procházíme téměř po rovině. Plochost vrcholu způsobuje, že se zde vytvořilo malé vrcholové rašeliniště, které je dnes chráněné jako přírodní památka.

V sedmdesátých letech 20. století úřady uvažovaly o tom, že by vrchol Smrku s přirozeným bezlesím a zalesněnou oblast mezi Smrkem a Lví horou (1040 m) na severovýchod od nejvyšší hory Rychlebských hor, měla ochránit státem zřízená rezervace. Předmětem ochrany měly být podmáčené horské smrčiny a také horský smrkový les. Bohužel, v té době byla tato oblast tak zasažena exhalacemi, že zde začali lesníci pro obnovu vysazovat nepůvodní dřeviny, zejména olši a smrk pichlavý. Navíc se jednalo o, z hlediska větrných kalamit tak exponované místo, že k vyhlášení nakonec nedošlo. Původní smrčiny tedy dnes najdeme hlavně kolem rašeliniště a v přilehlých, chráněných oblastech.

Skutečný vrchol Smrku najdeme na červené místní značce vedoucí na Ramzovou ve výšce 1126 metrů

Právě na rašeliništi po pár desítkách metrů narazíme na rozcestník Smrk-vrchol. Ani to však není ten kýžený nejvyšší bod Rychlebských hor. Ale už je blízko! Najdeme jej asi dvacet metrů severovýchodně od rozcestníku, kde je v létě vidět i triangulační bod. Výš už to v Rychlebských horách opravdu nejde.

Smrk je vlastně rulový a křemencový suk s plochým vrcholem, který svědčí o stáří těchto hor. Z masivu hory vybíhá několik rozsoch, jejichž svahy jsou často velmi příkré. Kdo čeká ohromující výhled do kraje a davy turistů, bude na nejvyšší hoře Rychlebských hor patrně zklamán. Vrchol Smrku je pro mnohé jen jedním bodem, a třeba v zimě jej mnohdy běžkaři přejedou bez většího povšimnutí.

Smrk je však například také významnou pramennou oblastí. Nedaleko vrcholu, u staré lovecké Solné chaty, najdeme pramínek sloužící nejen občasným obyvatelům chaty, ale také jako zdroj vody pro zmíněnou říčku Brannou. Ta zde, ještě jako Černý potok kousek pod vrcholem hloubí už desetitisíce let údolí kolem masívu Kuníku (1078 m) a Klínu (983 m) až do horské osady Petříkov.

Také výhledy jsou z vrcholu Smrku také poněkud omezené. Mnohem lepší jsou z pobočných vrcholů, které pak klesají hluboko do údolí. I to vedlo k tomu, že dlouho byl nejvyšší horu Rychlebských hor považován pouze 1115 metrů vysoký nedaleký Brousek.

I tak je však výlet do zamlženého a zadumaného kraje Smrku pozoruhodným zážitkem. Zejména za horšího počasí se zde vynořují přízraky Rychlebských skřetů a kvílení větru připomíná dávné písně horalů. A o to zarytým milovníkům zapomenutých hor přece jde především.