Horní a Dolní Údolí ožívá díky nadšencům

Počátky historie obou osad souvisí s těžbou zlata na úbočí Příčného vrchu. Jedním z nejstarších těžních revírů je Starohoří, které bylo vzmáháno už ve 13. století. Záhy poté patrně vznikly v údolí řeky Olešnice nové osady, které tvořily zázemí pro havíře kutající vysoko v horách. To byl počátek obou obcí, které však ještě do 15. století nesly název Horní a Dolní Olešnice.

Přestože si obě obce hornický charakter zachovaly až do pozdější doby, kromě těžby a zpracování zlata se zde postupně rozvíjelo také zemědělství. To nebylo nijak výnosné, svažitá pole zasahovala až téměř k vrcholům okolních hor a dodnes zde v lesích najdeme stopy agrárních hald a teras zabraňujících tenké vrstvě ornice před splachem do údolí.

V 17. století byla nad Dolním Údolím objevena ložiska méně kvalitní železné rudy. V dolní části osady tehdy vyrostl hamr na výrobu méně kvalitního železa. Zprávy zde však hovoří také o mincovně a huti na výrobu vitriolu. Počet obyvatel obou obcí rostl až do přelomu 19. a 20. století. Tehdy bylo v Horním Údolí přes 700 osadníků a v Dolním Údolí asi o 100 méně.

Zatáčka U hříbku nad Dolním Údolím|foto: Miroslav Kobza

K těm nejvýznamnějším osobnostem patřila rodina Kutzerů. Ta provozovala nejprve v Dolním Údolí mlýn. Syn jeho majitele, Bernard Kutzer se díky svému talentu stal jedním z nejvyhledávanějších řezbářů v okolí. Jeho díla najdeme v celém Slezsku, tedy i za dnešní polskou hranicí. V jeho díle pokračovali také jeho potomci, kteří však už věhlasu svého otce nedosáhli.

V současné době jsou obě obce, které byly sloučeny v jednu osadu, součástí města Zlaté Hory. Díky zdejším chalupářům se v obci podařilo zachovat unikátní podobu jesenických horských chalup. Horní Údolí je tak chráněnou památkovou zónou, a také v dolním údolí se podařilo zachovat mnohé původní stavby.

Díky nadšencům z různých občanských sdružení ale v poslední době získávají zpět bývalou krásu i veřejné památky. Už od devadesátých let pokračuje postupná obnova kostela sv. Jana Křtitele v Horním Údolí z 1. poloviny 17. století, který byl přestavěn v novogotickém slohu v roce 1888. Kameny na stavbu prý vlastnoručně den po dni donášeli lidé z nedalekého lomu. Kostel byl po letech chátrání v hrozném stavu a dnes už opět alespoň zčásti vypadá k světu.

Kostel sv. Jana Křtitele v Horním Údolí|foto: Miroslav Kobza

Podobně je na tom i filiální kostel sv. Acháce v Dolním Údolí. Stavba z počátku 20. století měla být dokonce prodána k podnikatelským účelům. Díky nadšení místních je z něj dnes nejen důstojné místo pro bohoslužby, ale i pro společenské a kulturní akce včetně výstav. Rekonstrukce se dočkal také v padesátých letech pobořený pomník padlým v Dolním Údolí, a to díky o.s. „Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku“.

Cílem všech seskupení je, aby se obě obce opět probudily k životu, aby byly zajímavé nejen pro místní, ale i pro turisty, kteří se sem vydají. Kromě památek, hornických stezek a turistických tras zde uchvátí návštěvníky také krásná příroda i neopakovatelný kolorit jesenického Slezska.