Horní a Dolní Údolí ožívá díky nadšencům
Staré hornické osady Horní a Dolní Údolí, jsou dnes součástí Zlatých Hor. Díky poválečnému vysídlení se tyto obce postupně měnily spíše v rekreační osady. Nadšení zdejších chatařů, ale už i nových obyvatel, dnes obě obce opět probouzí k bývalé kráse.
Počátky historie obou osad souvisí s těžbou zlata na úbočí Příčného vrchu. Jedním z nejstarších těžních revírů je Starohoří, které bylo vzmáháno už ve 13. století. Záhy poté patrně vznikly v údolí řeky Olešnice nové osady, které tvořily zázemí pro havíře kutající vysoko v horách. To byl počátek obou obcí, které však ještě do 15. století nesly název Horní a Dolní Olešnice.
Přestože si obě obce hornický charakter zachovaly až do pozdější doby, kromě těžby a zpracování zlata se zde postupně rozvíjelo také zemědělství. To nebylo nijak výnosné, svažitá pole zasahovala až téměř k vrcholům okolních hor a dodnes zde v lesích najdeme stopy agrárních hald a teras zabraňujících tenké vrstvě ornice před splachem do údolí.
V 17. století byla nad Dolním Údolím objevena ložiska méně kvalitní železné rudy. V dolní části osady tehdy vyrostl hamr na výrobu méně kvalitního železa. Zprávy zde však hovoří také o mincovně a huti na výrobu vitriolu. Počet obyvatel obou obcí rostl až do přelomu 19. a 20. století. Tehdy bylo v Horním Údolí přes 700 osadníků a v Dolním Údolí asi o 100 méně.
K těm nejvýznamnějším osobnostem patřila rodina Kutzerů. Ta provozovala nejprve v Dolním Údolí mlýn. Syn jeho majitele, Bernard Kutzer se díky svému talentu stal jedním z nejvyhledávanějších řezbářů v okolí. Jeho díla najdeme v celém Slezsku, tedy i za dnešní polskou hranicí. V jeho díle pokračovali také jeho potomci, kteří však už věhlasu svého otce nedosáhli.
V současné době jsou obě obce, které byly sloučeny v jednu osadu, součástí města Zlaté Hory. Díky zdejším chalupářům se v obci podařilo zachovat unikátní podobu jesenických horských chalup. Horní Údolí je tak chráněnou památkovou zónou, a také v dolním údolí se podařilo zachovat mnohé původní stavby.
Díky nadšencům z různých občanských sdružení ale v poslední době získávají zpět bývalou krásu i veřejné památky. Už od devadesátých let pokračuje postupná obnova kostela sv. Jana Křtitele v Horním Údolí z 1. poloviny 17. století, který byl přestavěn v novogotickém slohu v roce 1888. Kameny na stavbu prý vlastnoručně den po dni donášeli lidé z nedalekého lomu. Kostel byl po letech chátrání v hrozném stavu a dnes už opět alespoň zčásti vypadá k světu.
Podobně je na tom i filiální kostel sv. Acháce v Dolním Údolí. Stavba z počátku 20. století měla být dokonce prodána k podnikatelským účelům. Díky nadšení místních je z něj dnes nejen důstojné místo pro bohoslužby, ale i pro společenské a kulturní akce včetně výstav. Rekonstrukce se dočkal také v padesátých letech pobořený pomník padlým v Dolním Údolí, a to díky o.s. „Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku“.
Cílem všech seskupení je, aby se obě obce opět probudily k životu, aby byly zajímavé nejen pro místní, ale i pro turisty, kteří se sem vydají. Kromě památek, hornických stezek a turistických tras zde uchvátí návštěvníky také krásná příroda i neopakovatelný kolorit jesenického Slezska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.