Huzová bývala kdysi městečkem s právem vařit pivo i soudit hrdelní zločince
Huzová
Huzová leží na náhorní plošině Nízkého Jeseníku severně od Šternberka. Patří k nejstarším osadám v oblasti a v minulosti byl význam Huzové mnohem větší, než je dnes. Svědčí o tom i mnoho zdejších památek, které dělají z Huzové i docela zajímavý turistický
První zmínka o Huzové je však poněkud nejistá. Osada s tímto jménem se totiž sice objevuje ve známém soupisu církevního majetku sepsaném na popud biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Někteří historikové ovšem poukazují na to, že se v tomto případě může jednat o Moravskou Huzovou na Šternbersku.
Přijmeme-li však, že se v tomto případě opravdu jedná o „naši“ Huzovou, jedná se skutečně o nejstarší písemně potvrzení sídlo v Nízkém Jeseníku vůbec.
Obec byla založena pravděpodobně u staré obchodní stezky vedoucí z Olomouce směrem na sever do Vratislavi a k Baltskému moři. Jméno si sem mohli přenést první osadníci, kteří byli patrně slovanského původu a pocházeli snad z již zmíněné Moravské Huzové. Právě k odlišení od této obce se později pro Huzovou používal název Německá Huzová.
Už záhy po vzniku obce přicházeli do oblasti první němečtí osadníci. Na rozdíl od vesnic z okolí to však nebyli prvoplánově havíři, ale spíše zemědělci a domácí tkalci a přadláci. I to vedlo k tomu, že už v roce 1320 kdy olomoucká kapitula uvádí Huzovou jako městečko. V té době patří kapitule, která ji pronajímá svým leníkům. A tak se stává sídlem světské vrchnosti. Možná i díky zániku nedalekého hrádku Mutkov a ještě nedostavěného hradu Sovinec. Dá se říci, že stavba Sovince byla řízena právě odsud. Huzová však zůstává městskou aglomerací. Má soudní pravomoc, včetně hrdelního soudnictví, kdy na kopci nad městem stávala šibenice, ale i právo vařit pivo. To platí ještě v 16. století. V roce 1606 kardinál Ditrichštejn prodal Huzovou městu Olomouc.
Bohatství městečka pomáhala zdejší dopravní trasa, která na druhou stranu bohužel přiváděla do obce vojska. S nimi přicházelo drancování i nemoci, které decimovaly zdejší obyvatelstvo. Po třicetileté válce, kdy bylo město vypleněno Švédy, byl úbytek docela markantní a další pohromou pro Huzovou byla morová nákaza mezi léty 1710 až 1715.
Původní středověkou dispozici Huzové bohužel likvidovaly i pravidelné požáry. Při jednom z největších, v létě roku 1787, shořelo v obci přes sto domů a také kamenná kaple sv. Valentýna postavená na kopci nad městem v roce 1730. Další devastaci zdejšího historického centra bohužel mají na svědomí demolice, kterým se obec nevyhnula ani v poměrně nedávné době socializace vesnice.
Po zániku poddanské soustavy byla Huzová přiřazena ke šternberskému politickému i soudnímu okresu. V roce 1949 se stala součástí okresu Rýmařov a po roce 1960 byla opět přiřazena do olomouckého okresu. Jednalo se o obec většinově osídlenou německým obyvatelstvem, a tak po II. světové válce většina původních osadníků odešla nebo byla vysídlena. V roce 1880 zde žilo 1911 obyvatel. V roce 1950 jen asi 480. I když počet zdejších usedlíků mírně vzrostl, stále se jedná jen o zlomek původního osídlení.
Přes demolice a požáry se nám dodnes v Huzové dochovaly zajímavé památky. Tou nejviditelnější je kostel sv. Jiljí. Kostel zde stál patrně už od založení obce. Od roku 1351 zde sídlil dokonce děkanát. V roce 1651 zničil část kostela oheň, a tak byla farnost na čas přemístěna do Jiříkova, nakonec se však do Huzové vrací. Historické jádro kostela pochází patrně z 15. století, současnou podobu mu daly pozdější úpravy, zejména barokní po dalším požáru a opravě v roce 1787. Mor připomíná sloup Panny Marie stojící na okraji Huzové u silnice na Paseku z roku 1710. Na náměstí pak stojí socha Immaculaty přenesená sem z Olomouce vytvořená kolem roku 1700. Najdeme zde však i další kamenné památky a za návštěvu stojí i pozoruhodné okolí městečka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
