Jesenec byl nejmenší obcí konického panství, až se nakonec stal sídlem vlastní vrchnosti
Jesenec najdeme na rozhraní Zábřežské a Drahanské vrchoviny přímo v pramenné oblasti říčky Romže. Patří k půvabným vesnicím v kopcích, navíc se spoustou zajímavých památek.
Obec byla založena patrně díky kolonizačním snahám Adama z Choliny. Tento držitel nedaleké Konice ať už z vlastní vůle, nebo na pokyn panovníka, klučil lesy a na nově získané půdě zakládal osady, které se staly základem vznikajících feudálních obvodů. Jméno vesnice je možná pozůstatkem místa, kde byla obec založena. Patrně zde převládaly jasanové, tedy v dobové mluvě „jesenné“ lesy.
První zmínka o vesnici se objevuje v roce 1351, v té době byla obec součástí konického panství, což platilo až do roku 1618. Osudy obce v této době byly shodné s osudy Konice. V roce 1379 se držitelem konické tvrze stává Ctibor z Cimburka. Následná změna vrchnosti je pak rámována rokem 1434, kdy se vládcem konického panství stávají příslušníci rodu pánů ze Švábenic. Drželi konické dominium až do konce třicetileté války, nicméně právě díky nim se Jesenec stává centrem vlastního feudálního panství.
To vzniklo těsně před Bílou horou, právě v roce 1618. Jan ze Švábenic zemřel a panství si rozdělili jeho tři synové. Jesenecký díl připadl Kryštofu ze Švábenic. Po smrti jednoho z bratrů přičlenil k jeseneckému dílu ještě díl březský, a tak byl položen základ nevelkého panství, které přetrvalo až do konce patrimoniální správy.
Obec velmi utrpěla za třicetileté války, kdy je zde zaznamenán značný pokles počtu obyvatelstva. Po smrti Kryštofa ze Švábenic se majitelé Jesence střídali. Asi nejvíce se do paměti místních zapsala Zuzana Kateřina Liboria ze Zástřizl. Byla to dobrotivá a zbožná žena, která v Jesenci hodně pobývala a snažila se pomáhat zdejším podaným. Díky ní se v obci udržuje dodnes úcta ke sv. Liborovi, kterému zde nechala vystavět kruhovou kapli, sakristii dnešního kostela. Kromě toho založila bratrstvo sv. Liboria a spolu s ním i tradici slavných poutí.
Po její smrti v roce 1691 připadlo panství klášteru v Zábrdovicích. V Jesenci v té době stál panský dvůr, ovčírna, pivovar a lihovar s chmelnicemi a rovněž další dvorec na místě dvou dříve zpustlých gruntů. Kromě toho zde stála i původní tvrz. Na jejím místě nechal v roce 1711 opat Engelbert Hájek postavit zámek.
Ve stejné době se v Jesenci staví i kostel sv. Liboria. Obě stavby byly dlouho připisovány legendárnímu Janu Santinimu-Aichlovi, nicméně novodobá bádaní toto vyvrací a za autora obou staveb uvádí někoho z okruhu žáků jiného významného barokního architekta Moravy - Giovanniho Pietra Tencally. Stavby jsou propojené a tvoří cenný barokní areál. Kostel se stal poutním místem, kde kázal i slavný barokní kazatel Bohumír Josef Hynek Bilovský. Po zrušení zábrdovického kláštera v roce 1784 se panství stalo součástí náboženského fondu, u kostela byla zřízena kuracie a v roce 1843 fara.
Jesenec po roce 1794 rychle střídal majitele. Mezi nimi zmiňme rytíře Františka z Dietrichu, který držel zdejší panství v letech 1810 až 1827. Jeho syn, hudební skladatel Ludvík Dietrich, je autorem slavné písně Moravo, Moravo. Po zrušení vrchnostenské správy se obec stává součástí Prostějovského okresu. Zámek se v roce 1933 stává majetkem řádu dominikánek v Řepčíně, které zde zřídily zaopatřovací ústav.
Samotná obec měla už od roku 1849 vlastní školu, většina zdejších obyvatel se živila zemědělstvím. Nejvíce obyvatel zde žilo v roce 1880, kdy bylo úřady napočítáno 673 usedlíků ve 102 domech. Od té doby však počet občanů obce klesal. Kromě kostela a zámku zde dnes najdeme třeba sochy sv. Libora na návsi a sv. Jana Nepomuckého a další drobné památky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
