Karlovec dnes kromě kostela skryly vody Slezské Harty
Vesnice Karlovec dnes už vlastně neexistuje. Zůstal z ní pouze kostel, bývalá fara a hřbitov. Zbytek ukryly vody Slezské Harty. Přesto je toto místo stále magické a stojí za návštěvu.
Když se dnes vydáte do Karlovce, ani mnoho místních vám nedokáže přesně popsat, kudy se sem vypravit. Cesta, která sem vede po břehu dnešní přehrady z Nové Pláně, je určena pouze pro pěší a cyklisty, jinak je sem zákaz vjezdu.
Kdysi se do vesnice chodilo z Nové pláně přes kopec. Odsud pak pokračovala cesta údolím Černého potoka do Bruntálu.
Katastr Karlovce ležel vždy na moravské straně zemské hranice, teprve od padesátých let 20. století byly k obci přiřazeny dvě osady v historickém Slezsku – Mezinu a Razovou. Od té doby byla vesnice považována za součást Slezska.
Obyvatelé vesnice byli v historii vesměs zemědělci. Kromě toho část z nich pracovala v lese. Na území obce býval odpradávna svobodný dvůr, který byl následně přestaven na sídlo panství. Trojkřídlý renesanční zámek v pozdějších letech prodělal barokní přestavbu. U zámku byl lihovar a pivovar. V roce 1798 zámek i ostatní provozy, včetně školy, vyhořely.
Na řece Moravici zde stával mlýn, bělidlo a pila, které sbíraly vodu do náhonu na jezu proti proudu řeky, nedaleko pod Novou Plání. V roce 1908 tyto provozy také lehly popelem a již nebyly obnoveny. Sopečnou horninu tufit těžili místní kameníci kousek od Karlovce v menším lomu, který vytesal do svahu nad vesnicí pozoruhodný amfiteátr.
Podíváme-li se do historie údolí řeky Moravice, obec jménem Karlovec se zde objevuje již na konci 16. století. V roce 1594 se obec poprvé objevuje v listinách a k roku 1597 je uvedeno, že Karel z Münsterberka, tehdejší majitel panství šternberského, obdaroval rychtu v Karlovci.
Je zde předpoklad, že jméno vesnice získala právě podle tohoto majitele panství. Německý kronikář obce uvádí, že obec byla založena již dříve, kolem roku 1540 a dokonce i to, že ještě před jejím založením stávala na Včelím vrchu nad vesnicí jakási tvrz. Její stopy jsou však dnes už neznatelné.
Významným datem pro vesnici je rok 1693 kdy se ze šternberského panství vyčleňuje dominium kralovecké. Novým majitelem se stává hrabě Dětřich Jan Strattmann. Jeho dědicové v roce 1699 panství prodávají knížatům z Lichtenštejna. Tím se panství opět vrací ke šternberské vrchnosti, která drží zdejší dominium až do konce patrimoniální správy.
Pod II. světové válce opustila Karlovec většina zdejších německých obyvatel a vesnice byla brzy opět dosídlena. Od šedesátých let se však začalo proslýchat, že v údolí se bude stavět přehrada. Brzy se vesnice stala umírající zónou, neboť stavební uzávěra neumožňovala stavět nové domy ani nijak výrazněji opravovat ty staré. V roce 1987 vypukla stavba přehrady naplno a povodně v roce 1997 naplnily údolní nádrž Slezská Harta za jediný týden.
Jako vzpomínka na Karlovec zbyla jediná stavba – kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl postane na kopci nad vesnicí. Původně zde stála kaple z roku 1726. O její výstavbu se postarala z velké části vrchnost a i proto vedlo od zámku do kaple kryté dřevěné schodiště.
V kapli byl zavěšen zvon, který byl odlit ve zdejších železárnách Ferdinandem Weberem a to kupodivu už roku 1718. Současně se stavbou byl v kapli ustaven kaplan a v roce 1784 byla lokálie povýšena na kuracii a později i na farnost. Budova fary rovněž stojí dodnes a stejně jako kostel je v privátním vlastnictví.
Posledním mementem zdejší obce dnes ukryté pod hladinou tak je přilehlý hřbitov, který připomíná generace těch, kteří obec na dně jezera budovali, trávili zde své radosti i strasti a nakonec zde ulehli i k věčnému spánku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
