Karlovec dnes kromě kostela skryly vody Slezské Harty

10. březen 2016
Tudy vedlo kryté schodiště k zámku a do centra obce

Vesnice Karlovec dnes už vlastně neexistuje. Zůstal z ní pouze kostel, bývalá fara a hřbitov. Zbytek ukryly vody Slezské Harty. Přesto je toto místo stále magické a stojí za návštěvu.

Když se dnes vydáte do Karlovce, ani mnoho místních vám nedokáže přesně popsat, kudy se sem vypravit. Cesta, která sem vede po břehu dnešní přehrady z Nové Pláně, je určena pouze pro pěší a cyklisty, jinak je sem zákaz vjezdu.

Kdysi se do vesnice chodilo z Nové pláně přes kopec. Odsud pak pokračovala cesta údolím Černého potoka do Bruntálu.

Katastr Karlovce ležel vždy na moravské straně zemské hranice, teprve od padesátých let 20. století byly k obci přiřazeny dvě osady v historickém Slezsku – Mezinu a Razovou. Od té doby byla vesnice považována za součást Slezska.

Obyvatelé vesnice byli v historii vesměs zemědělci. Kromě toho část z nich pracovala v lese. Na území obce býval odpradávna svobodný dvůr, který byl následně přestaven na sídlo panství. Trojkřídlý renesanční zámek v pozdějších letech prodělal barokní přestavbu. U zámku byl lihovar a pivovar. V roce 1798 zámek i ostatní provozy, včetně školy, vyhořely.

Kostel byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckému a před ním stával i pomník padlým

Na řece Moravici zde stával mlýn, bělidlo a pila, které sbíraly vodu do náhonu na jezu proti proudu řeky, nedaleko pod Novou Plání. V roce 1908 tyto provozy také lehly popelem a již nebyly obnoveny. Sopečnou horninu tufit těžili místní kameníci kousek od Karlovce v menším lomu, který vytesal do svahu nad vesnicí pozoruhodný amfiteátr.

Podíváme-li se do historie údolí řeky Moravice, obec jménem Karlovec se zde objevuje již na konci 16. století. V roce 1594 se obec poprvé objevuje v listinách a k roku 1597 je uvedeno, že Karel z Münsterberka, tehdejší majitel panství šternberského, obdaroval rychtu v Karlovci.

Je zde předpoklad, že jméno vesnice získala právě podle tohoto majitele panství. Německý kronikář obce uvádí, že obec byla založena již dříve, kolem roku 1540 a dokonce i to, že ještě před jejím založením stávala na Včelím vrchu nad vesnicí jakási tvrz. Její stopy jsou však dnes už neznatelné.

Fara i kostel, jediné stavby Karlovce, které se zachovaly jsou dnes v soukromých rukou

Významným datem pro vesnici je rok 1693 kdy se ze šternberského panství vyčleňuje dominium kralovecké. Novým majitelem se stává hrabě Dětřich Jan Strattmann. Jeho dědicové v roce 1699 panství prodávají knížatům z Lichtenštejna. Tím se panství opět vrací ke šternberské vrchnosti, která drží zdejší dominium až do konce patrimoniální správy.

Pod II. světové válce opustila Karlovec většina zdejších německých obyvatel a vesnice byla brzy opět dosídlena. Od šedesátých let se však začalo proslýchat, že v údolí se bude stavět přehrada. Brzy se vesnice stala umírající zónou, neboť stavební uzávěra neumožňovala stavět nové domy ani nijak výrazněji opravovat ty staré. V roce 1987 vypukla stavba přehrady naplno a povodně v roce 1997 naplnily údolní nádrž Slezská Harta za jediný týden.

Jako vzpomínka na Karlovec zbyla jediná stavba – kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl postane na kopci nad vesnicí. Původně zde stála kaple z roku 1726. O její výstavbu se postarala z velké části vrchnost a i proto vedlo od zámku do kaple kryté dřevěné schodiště.

Mohutné hrobky svědčí o zámožnosti zdejších rodů

V kapli byl zavěšen zvon, který byl odlit ve zdejších železárnách Ferdinandem Weberem a to kupodivu už roku 1718. Současně se stavbou byl v kapli ustaven kaplan a v roce 1784 byla lokálie povýšena na kuracii a později i na farnost. Budova fary rovněž stojí dodnes a stejně jako kostel je v privátním vlastnictví.

Posledním mementem zdejší obce dnes ukryté pod hladinou tak je přilehlý hřbitov, který připomíná generace těch, kteří obec na dně jezera budovali, trávili zde své radosti i strasti a nakonec zde ulehli i k věčnému spánku.

Hřbitov je rovněž jednou z posledních památek na obec