Kdysi stávala v Majetíně mohutná tvrz. Dnes po ní není ani památky

7. červen 2019

Majetín leží v intenzívně zemědělsky využívané krajině, přímo uprostřed trojúhelníka, jehož vrcholy tvoří města Přerov, Olomouc a Tovačov. Přesto i zde najdeme kousky přírody rozeseté mezi poli, které z obce dělají příjemné místo pro bydlení i návštěvu.

Okolí Majetína bylo osídlené už odpradávna. Ještě v předslovanských dobách bývala na katastru obce osada lidí žijících v době bronzové. Na její existenci navázalo slovanské osídlení. O tom nám mimo jiné svědčí i jméno obce, které vychází ze slovanského vlastního jména Mojata. Legenda říká, že v lese Olší u pramene vody kázali svatí věrozvěstové Cyril a Metoděj, na jejichž paměť tam je od roku 1885 postavená malá kaplička, ale prokázat se tato skutečnost nedá.

A tak se historie Majetína píše oficiálně až od roku 1277.  Při urovnání sporu mezi hradiským a velehradským klášterem o hranice území mezi Bystrovany a Chválkovicemi totiž jako svědek smíru vystupuje jakýsi Heřman z Majetína.

Vladykové z Majetína jsou držiteli zdejšího zboží ve 14. století. Unka II. z Majetína byl oblíbencem markraběte a zastával dokonce let úřad nejvyššího zemského sudího. Patrně i on bydle na Majetínské tvrzi. Ta měla podle starých zápisů stát někde v severozápadní části obce, ale přesné místo není známo. Místní letopisci ji popisují jako vodní hrádek oválného půdorysu, na který navazovalo podhradí tzv. Starý Majetín.

Písemně je existence tvrze potvrzena až k roku 1354 při prodeji Janovi a Drslavovi z Kravař. Po tomto prodeji však obec často měnila majitele. Přesto prokazatelně existovala až do roku 1522, kdy vesnici koupil Jan z Pernštejna a Tovačova a přičlenil ji k tovačovskému panství. I díky ztrátě sídelní funkce pak tvrz zanikla, i když jsou zde i zprávy o trestné výpravě císaře Zikmunda reagující na loupežné výpady bývalého majitele do okolí, která měla tvrz srovnat se zemí.

Součástí Tovačovského panství pak už obec zůstává až do konce patrimoniální správy. Velmi se jí dotkla třicetiletá válka, po které zde zůstalo jen sedmnáct usedlých rodin. V první polovině 18. století obec postihnul mor. Jako díky za jeho odeznění postavili obyvatelé vesnice v roce 1743 děkovný kříž.

Boží muka na severním konci obce vydala před nedávnem svědectví v podobě nálezu ostatků vojáků z dob napoleonských válek. Tehdy se zde v okolí měla udát menší šarvátka, při které mělo padnout a být zde pohřbeno asi 15 vojáků. Archeologové tuto legendu potvrdili.

Hlad po zemědělské půdě způsoboval vysoušení rybníků. Zajímavé je, že zdejší panský dvorec existoval až do konce 1. světové války kdy byl teprve rozparcelován. Počet obyvatel Majetína pomalu rostl. V roce 1848 zde žilo už 807 obyvatel ve 126 domech a na přelomu 19 a20 století už dokonce přes 1200 občanů.

V roce 1788 byla ve vesnici postavena první škola a po sto letech pak další, nová školní budova. Obyvatelé obce docházeli do kostela vždy do nedalekých Kokor. V roce 1863 se však začal stavět nový kostel sv. Cyrila a Metoděje přímo v Majetíně a o něco později i fara a hřbitov. V roce 1872 pak byla v obci zřízena samostatná farnost.

Kostel je spolu s kapličkou v Olší také nejviditelnější památkou obce. Najdeme zde však i mnoho dalších, pozoruhodných drobných sakrálních plastik. Příjemnou procházkou je bezesporu naučná stezka vedoucí kolem Majetína i samotnou obcí, která nabízí mnoho pozoruhodných zastavení. Cyklisté pak po trase kolem nedalekých pískoven míří do Grygova a Olomouce, případně k Přerovu či Tovačovu.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.