Kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Kuněticích je možná mnohem starší, než se zdá
Farní kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Kuněticích na Jesenicku patří mezi velmi zajímavé stavby. A to nejen svou architekturou, ale i historií sahají do dávné minulosti.
Samotná obec Velké Kunětice patří, co do stáří mezi nejstarší osídlená místa na Jesenicku. První zmínka o vesnici pochází z roku 1284, existují však nepřímé důkazy, že ves zde stála už dávno před tímto datem. Například velká rozloha zdejších pozemků napovídá, že zde už před vznikem vesnice mohl stát dvorec, který byl následně proměněn na šoltéství. Také už na počátku13. století se ve zdejším kraji objevuje rodina s přídomkem z Kunětic.
Existují však také záznamy o nálezu trámu při bourání původně dřevěné věže kostela, kde byl vyryt letopočet 1034. Historikové jsou k tomuto záznamu skeptičtí, k existenci slovanské obce ještě před velkou kolonizací se však rovněž přiklánějí.
Vydejme se tedy ke zdejšímu farnímu chrámu. Legendy o jeho nejstarších dějinách tvrdí, že mu předcházelo pohanské obětiště. Po christianizaci byl prý na jeho místě postaven starý kostelík zasvěcený sv. Alžbětě Durynské. Uherská princezna, která žila v Německu, se provdala za durynského vévodu Ludvíka, brzy ovdověla a věnovala se péči o chudé. Víme, že byla svatořečena krátce po své smrti v roce 1235, což by mohlo ohraničovat nejdřívější dobu postavení kostela.
Historické dokumenty zmiňují zdejší faru a kostel k roku 1290. Tehdy byla obec centrem malé farnosti, kam patřila i dnešní polská obec Burgrabice. Stavebně byl nejstarší kostel vybudován patrně v ranně gotickém slohu. Nad kněžištěm se tyčila věž, jejíž tři poschodí byla zděná a horní část dřevěná.
Zajímavá je dnešní podoba kostela, u kterého se zachoval zbytek hradby a dokonce něco jako hradní brána. Byly postaveny v 16. století pro ochranu nejen samotného kostela, ale i věřících, kteří se sem uchylovali v době nebezpečí. Podobné opevněné kostely nebyly ve Slezsku výjimečné.
Před Bílou horou zde patrně působil protestantský kněz. Třicetiletá válka byla pohromou nejen pro obec, ale i pro zdejší faru, která byla zcela zničena.
Následná rekatolizace proběhla poměrně rychle a také faru se podařilo obnovit. Horší to však bylo s farností po rozdělení Slezska. Kunětický farář sice ještě nějaký čas mel duchovní správu nad obcemi na obou stranách hranice, ty pruské pak byly vyfařeny a farnost přišla o dvě třetiny svých příjmů. V 19. století navíc získaly vlastní faru i Supíkovice a kunětický farář opět zchudnul.
Už před rokem 1651 zde patrně existovala farní škola.
Přes mnohé přestavby a následné zničení se dodnes ve zdejším kostele, nyní již zasvěceném Panně Marii Sněžné, zachovalo kněžiště, štít a část gotického zdiva. V roce 1707 byla na místě staré postavena nová sakristie v barokním slohu. Roku 1758 kostel pro změnu zase vyhořel a při obnově byla další část stavby barokizována. V roce 1807 byla zbořena stará sakristie a postavena nová na opačné straně lodi. Jen o něco později, byla následkem vichřice poškozena věž. Při dostavbě přišla o svou dřevěnou část. V období let 1836–1837 byly přistavěny boční lodi. V kněžišti byla bohužel gotická klenba nahrazena pruskou plackou. Do zdí kostela byly zasazeny náhrobní desky z 19. století, přímo v kostele pak najdeme epitafní desku Bavorů z Holovous z roku 1514.
Také kolem kostela najdeme drobné památky. Smutným dokladem konce války je hrob obětí pochodu smrti z 27. a 29. ledna roku 1945.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
