Lesy na Vraní hoře skrývají pozůstatky stejnojmenného hradu
Přímo uprostřed údolí řeky Třebůvky nad Vranovou a Vranovou Lhotou vyrůstá z roviny ostrovní hora. Dnes je porostlá hustým listnatým lesem, ale kdysi na jejím holém temeni stával hrad. Měl opravdu strategickou polohu, neboť odsud bylo možné ovládat nejen okolní vsi, ale zejména sledovat pohyb na obchodní stezce, kterou tudy procházely z Moravy do Čech kupecké karavany i vojenské oddíly.
Kopec Vraní hora se tyčí do výšky 356 metrů a díky tomu, že vystupuje z jižních svahů Zábřežské vrchoviny nad Třebůvku, tvoří se mezi ním a zbytkem vrchoviny sedlo, kudy odpradávna procházela tzv. Trstenická stezka. Není se co divit, že dávný kolonizátor zdejšího území zvolil za místo stavby svého opevněného sídla právě vrchol této hory. Otázka však zní, kdy se tak stalo.
Část historiků míní, že první zmínkou o hradu je ta z roku 1277, kdy si královna Kunhuta stěžuje biskupu Brunovi ze Schauenburku, že jí Boreš z Rýzmburka ničí její statky kolem hradu. To by znamenalo, že hrad patřil českému králi, případně jako věnný statek jeho manželce. K hradu tehdy náleželo sedm vesnic. Na konci 14. století byl však hrad opět ve šlechtických rukou. Roku 1355 totiž prodali Záviš a Vilém z Rychmburka zboží Ješkovi z Boskovic.
Vnuk pana Ješka z Boskovic jménem Jan Ozor vystoupil při sporech o Moravu mezi syny markraběte Jana Jindřicha proti později vítěznému Joštovi, a ten mu to nezapomněl. Trestná výprava proti Ozorovým hradům roku 1389 přinesla patrně zkázu i Vraní Hoře. Historikové to odůvodňují tím, že při zástavě vranohorského zboží pánům z Vildenberka roku 1406 se již připomíná tvrz ve Vranové Lhotě, která údajně nahradila vypálený hrad.
Jenže skutečně potvrzenou zprávu o tom, že hrad je pustý máme až z roku 1497. Takže není ani vyloučeno, že byl pobořen až za husitských, nebo dokonce česko-uherských nájezdů. A do třetice není jisté ani to, zda se majitelé panství prostě jen nepřestěhovali na pohodlnější tvrz a nenechali nepříliš pohodlný hrad zpustnout záměrně.
Systematický průzkum zatím neproběhl
Každopádně od konce 15. století hrad už chátral a na jeho dnešní podobě je to bohužel vidět. Mnoho turistů, kteří vystoupají na kopec od sedla, kde najdeme malé odpočívadlo, má pocit, že na vrcholu už kromě mělkého příkopu nezůstalo skoro nic. To je ovšem omyl. Větší část kopce sloužila patrně jen jako předhradí, které asi chránila jen dřevěná hradba a mělký příkop. Vlastní hrad se nacházel až na nejvýchodnější výspě vrcholového plata. Pokud sem turisté dojdou, nemohou jej minout, neboť od zbytku vrcholu jej dělí hluboký příkop částečně vylámaný ve skále.
Proti příkopu stávala předsunutá hradba, jejíž části se dodnes zachovaly. Hrad měl podobu oválu o délce zhruba 45 a šířce asi 38 metrů. Stavebněhistorický průzkum se na hradě patrně neprováděl, ale s velkou pravděpodobností se jednalo o hrad plášťového typu. Nerovnosti na vrcholu hradního areálu nám prozrazují, že zde stály i nějaké další budovy než jen hradba, ale mnoho o nich nevíme.
Kromě amatérských pokusů se zde doposud neprováděl ani systematický archeologický průzkum, který by nám o historii i zkáze hradu prozradil více. Bohužel lokalitu často navštěvují detektoráři a tak není vyloučeno, že mnoho cenných artefaktů nenávratně mizí.
Jestli člověka ještě něco musí mrzet, tak to, že hradní kopec je zcela zarostlý lesem. Kdyby totiž byl holý, jako před staletími, byl by z něj nádherný výhled do údolí. To bychom už ale patrně chtěli příliš mnoho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
