Malebná Hynčina má dnes pouhou desetinu původního osídlení
Kdysi patřila Hynčina k největším vesnicím na Zábřežsku. Dnes tady žije jen pár obyvatel. Přesto má tato obec v horách nevšední půvab, který však objeví jen ten, kdo umí vnímat skrytou krásu světa kolem nás.
Počátky Hynčiny jsou nejasné. Podle pověsti prý vesnici založil jakýsi Heinz nebo Heinrich, po němž dostala německý název Heinzdorf. Faktem je, že v roce 1333 zemřel olomoucký biskup Jindřich II Berka z Dubé, který mohl být iniciátorem založení vsi, která pak dostala jeho německé jméno. Ještě starší součástí hynčinského sídelního celku je osada Zejfy, která se nachází severně od vesnice v údolí Hynčinského potoka. Podle domněnky místního kronikáře zde už za vlády Přemysla Otakara I. (asi 1155 – 1230) němečtí horníci těžili zlato z nánosů potoka. Podle některých domněnek byla původní vesnice založena v lesích blíže k Hoštejnu a teprve později přemístěna na dnešní místo. V historických pramenech se pak obec poprvé objevuje v roce 1391, kdy ves patří do biskupské lenní provincie řízené z Mírova.
Jisté však je, že Hynčina brzy po svém vysazení zase zanikla. Patrně za husitských nebo českouherských válek její obyvatelstvo mizí a pozemky obce připadly lidem z okolních vsí. Teprve v roce 1550 olomoucký biskup Jan Dubravius pověřil úřady k opětovnému dosídlení vsi. V roce 1561 zmiňuje v obci rychtu.
Za třicetileté války poklesl počet obyvatel vesnice na pouhých 36 osob, ale vesnice se brzy vzpamatovala a počet sedláků i chalupníků utěšeně rostl. V obci byl vrchnostenský dvůr, který byl v roce 1770 rozparcelován a na jeho pozemcích vznikly tři osady – Hynčinov, nový Křižanov a Grundorf, tedy Dlouhá Ves.
Nejvýznamnější památkou současné vesnice je bezesporu kostel sv. Stanislava. Podle legendy byl jeho předchůdcem dřevěný kostelík, který měl stát ještě ve staré Hynčině. Po něm byl prý při obnovení vesnice postaven další kostel, opět dřevěný. Ten byl poprvé zvětšen v roce 1570, podruhé pak zcela přestavěn k roku 1600, kdy byl zasvěcen sv. Stanislavovi.
Stará kronika obce vypráví, že místní obyvatelé, ač poplatní biskupovi, vyznávali dlouho luterskou víru a po Bílé Hoře je dráb honil do katolického kostela bičem. Farnost zanikla za třicetileté války a obec připadla k maletínskému farnímu obvodu. Starý kostel byl ve špatném stavu, a tak byl zbořen. V roce 1725 byl dokončen současný chrám a v roce 1779 byla v obci obnovena farnost.
Školní vyučování v Hynčině bylo oficiálně zahájeno až se vznikem farnosti, ve skutečnosti však vyplývá z mnoha starých dokumentů, že velká část obyvatel uměla číst a psát. Doboví badatelé to připisovali luterským pastorům, kteří šířili vzdělanost i mezi farníky. Na ně navázali vysloužilí vojáci, kteří učili po domech. První školní budova v obci byla postavena už v roce 1790, ale brzy přestala stačit a opět se učilo i v soukromých domech. V roce 1886 byla postavena další školní budova, která v obci stojí dodnes.
Po II. světové válce se Hynčina téměř zcela vylidnila. Počet obyvatel vytrvale klesal a dnes v obci, kde před válkou kolem 2000 obyvatel dnes žije desetina původního počtu. Množství zdejších památek doplňují mohutné statky, hřeběčské čtyřkanty, a bohužel také jejich zříceniny ukryté dodnes v lesích kolem obce. Je tu však krásně, pro všechny, co to umějí vnímat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
