Moravskoslezský Kočov vznikl spojením Moravského Kočova a předměstí Bruntálu
I když dnes leží Moravskoslezský Kočov ve vnitrozemí a uprostřed Bruntálského okresu, byla to kdysi obec, jak už název napovídá, na hranici dvou historických zemí Koruny České. Obec leží pod sopečným vrcholem Uhlířského vrchu nad plošinou vymodelovanou v srdci Nízkého Jeseníku.
Počátky Kočova sahají do roku 1377, kdy se vesnice poprvé objevuje v listinách. Jeho historie je však patrně starší a dá se předpokládat, že patří ke starším osadám Bruntálska. Jméno obce vychází z německého pojmenování Kotzendorf, které vychází patrně ze jména zakladatele obce, kterým mohl být muž jménem Kutzer.
Kromě dědičné rychty byla prý v obci kolem roku 1380 postavena i tvrz. To napovídá, že Kočov vznikl jako typická kolonizační obec na zeleném drnu. Přitom na Uhlířském vrchu byly zaznamenány stopy osídlení už v době kamenné. Přesto v době vzniku obce bylo i blízké okolí Bruntálu jen velmi málo osídlené.
V době založení obce, patrně někdy kolem roku 1300 byla celá oblast ještě nedílnou součástí Moravy, bruntálského panství. V 15. století obec díky válečným útrapám málem zanikla. V roce 1504 je zde zmiňována sklárna a obec nakrátko připadá ke šternberskému panství. Pak se majitelé obce střídali až do roku 1559, kdy se ves stává součástí sovineckého dominia.
V roce 1559 uvádí dobové dokumenty, že tehdejší majitel obce, důlní podnikatel Heinrich Adelsbach z Nikelsdorfu, nechal na své náklady v Kočově postavit dřevěný kostel. Kostel byl v rukou protestantů až do roku 1617, kdy farnost zanikla, a kostel byl spravován knězem z Václavova. V roce 1624 odchází evangelický kněz i odsud a kostel se stává katolickým.
To už je sovinecké panství v držení Řádu německých rytířů. Ti se snažili zejména napravit škody napáchané probíhající třicetiletou válku. Zdejší hospodářský dvorec byl v dobrém stavu, půlka polí však nebyla obdělaná.
Z původního kostela zbyla jen věž
V roce 1658 byl v obci postaven zcela nový filiální kostel. Tentokrát již kamennou stavbu zaplatila vrchnost, lidé z obce se podíleli hlavně robotami. Kostel měl věž se zvony, kterými byl od roku 1672 zvoník povinen při přicházející bouři zvonit „na mraky“ aby odvrátil neštěstí při bouři.
V 18. století obce trpěla průchody vojska za slezských válek. Už v roce 1672 se v obci vyučovalo a od roku 1804 měl Kočov i novou školní budovu, kterou v roce 1890 nahradila další, větší a vhodnější stavba. V roce 1793 pak z prostředků náboženského fondu postavili v Kočově opět nový chrám. Byl zasvěcen sv. Michalu a ze starého kostela se zachovala jen věž se třemi zvony. Nejstarší z nich byl ještě ze dřevěného kostela a nesl letopočet 1559.
V roce 1842 se začala stavět také císařská silnice z Loděnice do Bruntálu a v roce 1872 přibyla do obce i železnice. V té době už se rozděloval Kočov na Moravskou a Slezskou část obce, která je předměstím Bruntálu. Hranici obou zemí zde tvoří delší ze zdrojnic Černého potoka. Obě obce byly spojeny v roce 1953. Od roku 1967 do roku 1990 pak celá obec byla součástí Bruntálu. Od té doby je opět samostatná.
K pozoruhodným památkám patří jak zdejší kostel, tak také kaple sv. Antonína a několik křížů. Nad Kočovem je na úbočí Uhlířského vrchu lom, který otevírá nitro bývalé sopky s dochovanými tufity a sopečnými bombami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
