Naše sanatorium ve Zlatých Horách je jedno velké přírodní inhalatorium, říká lékařka Barbara Geržová
Speleoterapie je soubor léčebných metod, které jsou založeny na dlouhodobém nebo opakovaném pobytu v podzemních prostorech. Probíhá buď v jeskyních, anebo v bývalých důlních dílech. Neinvazivní metoda je vhodná hlavně pro dětské pacienty s nejrůznějšími typy respiračních onemocnění.
Pro speleoterapii je zásadní vliv mikroklimatu podzemí na lidský organismus. „Je tam celoročně stálá teplota 7 až 8 stupňů, vysoká vlhkost kolem 98 procent, je to prostředí prosté mikrobů a nevyskytují se tam žádné plísně, prach ani alergeny,“ popisuje lékařka Barbara Geržová ze Sanatoria EDEL ve Zlatých Horách.
Klienti v sanatoriu jsou především děti od 2 do 18 let, které jsou například opakovaně a často nemocné, trápí je silné astma, alergie, také opakované záněty plic, záněty středouší nebo jsou po odstranění nosních mandlí. Děti mají každý všední den dvě a půl hodiny program v podzemí, kde se provádí hlavně dechová rehabilitace a probíhají různá cvičení formou her.
„Kromě speleoterapie jsme hlavně zaměření na rehabilitačně sportovní a rekondiční aktivity, které jsou umocněny tím, že to probíhá v klimaticky příznivém prostředí,“ přibližuje lékařka. V rámci léčby se pacienti učí správnému dýchání nebo držení těla. Doba pobytu je čtyři až šest týdnů a je variabilní. Efekt léčby trvá osm až devět měsíců a při opakovaných pobytech v podzemí se výrazně snižuje četnost a vážnost onemocnění.
Ve Zlatých horách využívají od roku 1995 bývalou štolu, kde se dříve těžila železná ruda. Sanatorium využívá asi 1600 metrů chodeb s maximální hloubkou 93 metrů pod zemským povrchem v nadmořské výšce 620 metrů.
Pořad Apatyka poslouchejte a zapojte se do něj svými dotazy každý čtvrtek od 10:04. Záznam si následně můžete poslechnout ZDE na webu.
Autorka textu: Dominika Blažková
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
