Vydáváme jenom knihy, u kterých jsem přesvědčený, že jsou potřebné, říká nakladatel a sběratel Martin Souček

Součástí výstavy, která je k vidění do 29. března, je i kniha mapující osobní i profesní život Martina Součka nejen očima přátel a kolegů, ale především jeho samotného. „Psát sám o sobě byl jeden z nejtěžších úkolů, které jsem kdy měl. Musel jsem odstoupit sám od sebe a rozpomenout se, co kdy a jak mě ovlivnilo. Je to hodně intimní zpověď. Bylo to velice náročné a nevím, jestli to bylo v této míře až tak potřebné, ale já jsem to jinak neuměl,“ zmínil Souček.

12 fotografií

O knihy se zajímal už jako malý. „Naučil jsme se číst velice záhy a byl to takový, až nadneseně řečeno, maniakální zájem přečíst cokoliv. Myslím, že do svých deseti let jsem přečetl řadu klasiků a spoustu sebraných spisů,“ prozradil.

Jeho nakladatelství Arbor vitae - čili Strom života - existuje už od roku 1992 a věnuje se jak vydávání publikací o výtvarném umění, tak právě pořádání výstav. Nakladatelství je známé tím, že objevuje odstrčené či opomíjené autory, čímž zaplňuje místa na mapě dějin nejen českého umění.

Jsem vnitřně naprosto přesvědčený o potřebnosti těch knih. Bez ohledu na to, jestli vzbuzují zájem.
Martin Souček

„Před řadou let jsem se rozhodl, že budeme vydávat jenom to, co mi přijde důležité. Je pravda, že mojí velkou výhodou je to, že si nakladatelský plán určuji sám. Kdybych mluvil trochu platónsky, řekl bych, že každý je prostě k něčemu nasvícen a má co splácet světu. Pro mě je tohle důležité a zásadní, protože jsem vnitřně naprosto přesvědčený o potřebnosti těch knih. Bez ohledu na to, jestli vzbuzují zájem. To, že máme setrvalé finanční problémy, k tomu patří,“ přiznává.

Co pro něj a jeho nakladatelství znamenají ocenění jako Magnesia Litera nebo Nejkrásnější kniha roku? Jak se podle něj rozvíjí knihy na českém trhu? Kdy propadl sběratelské vášni?

Poslechněte si kompletní rozhovor s Martinem Součkem.

Martin Souček při výkladu na výstavě Revelatio v Muzeu umění Olomouc|foto:Tereza Hrubá