O počátcích Radíkova se toho moc neví, dnes je vyhledávanou rekreační lokalitou

Počátky obce sahají snad až do 13. století. Kronikářský záznam z pozdější doby uvádí, že už v roce 1260 koupil hradišťský opat Robert od droždínského vladyky Předbora svobodný dvůr v Droždíně a v Radíkově. Listina samotná prokazující koupi se však nedochovala. Netušíme však, zda se jednalo o tento Radíkov, či o stejnojmennou obec nedaleko Hranic.

Další písemnou zprávu o tomto místě nám dává latinská listina z roku 1365, která jej uvádí názvem Radyekow. Ani ta však neříká po kterém Radíkovi obec nese své jméno a dokonce ani nepíše, zda se jedná o vesnici, samotu či dvorec.

Aby bylo těch tajemství ještě více. V roce 1578 byla podána stížnost moravského tribunálu na to, že Radíkov nebyl zapsán v zemských katastrech a tudíž z něj majitel nikdy neplatil žádné berně a poplatky. Až natolik byla tato vesnice v lesích skryta před erárem.

9 fotografií

K roku 1601 byla po dvanáctiletém vyjednávání uzavřena smlouva, jíž se po premonstrátském klášteru na Hradisku stává majitelem Radíkova jezuitská kolej v Olomouci výměnou za její dvůr v Droždíně. Podle historiků to může být dokladem, že obec byla odjakživa spojena s Droždínem, tak jak to psal kronikář v nejstarším zápise.   

Ze záznamů jezuitů se dozvídáme, že v Radíkově v té době stojí pouze hospodářský dvorec, přestože dříve je toto místo uváděno jako vesnice. Je možné, že došlo k zániku dědiny a jen panský majetek v podobě dvora zde zůstal. V majetku Tovaryšstva Ježíšova pak Radíkov zůstal až do roku 1773, kdy byl tento řád papežem zrušen. Dvorec připadl státnímu studijnímu fondu, od kterého jej v roce 1782 znovu koupil klášter na Hradisku. Jenže, premonstrátský konvent byl josefínskými reformami zrušen také a to jen o dva roky později. Radíkov se stal opět státním majetkem.

Erár tak v roce 1788 dvůr rozparceloval a nabídl jej 16 novým rodinám. Osm z nich si uzpůsobilo k obývání hospodářské objekty statku, jiných osm si postavilo nová obydlí a založili tak novou obec.

Od roku 1826 patřila vesnice hraběti Saint Genois

V roce 1834 už měl Radíkov 26 domů se 194 stálými obyvateli. Od roku 1826 patřila vesnice hraběti Saint Genois. Po rozpadu patrimoniální správy se Radíkov stal roku 1850 samostatnou obcí olomouckého okresu. Obec byla přifařena na Svatý Kopeček a děti sem chodily i do školy.

Po Svatém Kopečku nesla jméno i pevnost, která měla tvořit předsunuté opevnění Olomouce. Její součástí měly být čtyři forty, z nichž byl postaven pouze jediný – ten v Radíkově. Budoval se mezi lety 1871 až 1876, ale práce pokračovaly i v pozdějším období. Mělo zde být umístěno 26 kusů děl s dostřelem až 7 km. Po uzavření pevnosti byl fort v roce 1894 prodán do soukromých rukou. Po II. světové válce jej vlastnili vojáci a dnes je opět v soukromém vlastnictví.

Obec nikdy neměla dost půdy pro zemědělský rozvoj a tak ji obývali zejména dělníci a řemeslníci. To vedlo k tomu, že zde v roce 1930 bydlelo jen 338 obyvatel. Obec se stala také vyhledávanou rekreační lokalitou, což podpořila v roce 1955 zahájená výstavba velké chatové kolonie. Od roku 1967 byla obec spojena se Sv. Kopečkem, a od roku 1974 je pak součástí Olomouce.

Z památek zde najdeme kromě fortu a vysílače nad obcí malou kapli, zvonici a kříž. Obec má krásné okolí vyhledávané návštěvníky z města i vzdálenějších částí země.