Ondřej Bláha

Předkové ho po staletí považovali za našeho nebeského přímluvce. Jaké stopy zanechala čeština v početném souboru středověkých legend, které byly o svatém Václavovi napsány?

Sloveso „bádat“ znamená skoro totéž jako „přemýšlet, zkoumat, studovat, hledat nové poznatky“. V češtině ale není v tomto intelektuálním, vědeckém významu odjakživa.

Neladná směsice rozličných silných zvuků. Tak definuje „rámus“ Příruční slovník jazyka českého. Po stopách slov „rámus“ a „randál“ se vydal náš bohemista.

Tak tedy, co člověk má, když má utrum? Slovo utrum zní latinsky, ale opravdová latina to v našem frazeologismu mít utrum asi není.

V zemědělství kdysi pracovalo mnohem víc lidí. Možná i díky tomu máme v jazyce frazeologismy jako „tady mu pšenka nepokvete“ ve smyslu: nebude se mu dařit, nebude úspěšný.

Kdyby si někdo měl vymyslet typicky české jméno pro obyčejnou českou vesnici, třeba do nějaké pohádky, určitě by se k tomu hodilo slovo Lhota. 

V létě nám i středoevropská příroda dává stále častěji ochutnávku toho, jaké by to bylo, kdybychom byli zemí tropickou. Tropy jsou ale zajímavé i z jazykového hlediska.

V češtině, ale i napříč dalšími evropskými jazyky, se v mnoha rčeních vykytuje zmínka o rukou nebo prstech – omotat si někoho kolem prstu, nehnout pro někoho ani prstem...

Je docela běžný jev – zvláště u mladých lidí – že se v mluvě nahrazují jindy běžně užívaná česká slovíčka anglickými výrazy stejného významu. Freelancer do toho zapadá.

Každý používáme nějaký slang. Nejčastěji v práci, vyznačuje se to úsporností ve výrazu. Mají jej třeba také horolezci, kteří jsou teď v létě zvlášť aktivní.