Osada Kronfelzov, kde lišky dodnes dávají dobrou noc, dostala jméno podle faráře
Kronfelzov patří k nejmenším a také nejodlehlejším horským vesnicím Staroměstska. I když zde dávají lišky dobrou noc, lidé bývají zdejším klidem a okolní přírodou doslova okouzleni.
Historické zápisy nám toho o Kronfelzově moc neprozradí. Vůbec nejstarší dějiny tohoto kraje jsou zahaleny tajemstvím. Osada leží na místě, které bývalo součástí neproniknutelného pohraničního hvozdu. Ve 14. století byl jeho majitelem klášter v dnešním polském Kamienci Ząbkowickem, později se stal součástí panství se sídlem v Branné.
V počátcích osídlení zdejšího kraje se zde dolovaly drahé kovy. Vzhledem k pomístním názvům lokalit v okolí Kronfelzova, jako je například Kutný vrch, není vyloučeno, že těžba probíhala i v okolí dnešní osady. Víme, že například mezi Kronfelzovem a Šléglovem byla šachta na dolování grafitu ještě na přelomu 19. a 20. století, ale další důkazy o případné těžbě v okolí obce bohužel chybí.
Samotná osada v té době ovšem ještě rozhodně neexistovala. Teprve v roce 1794, kdy císař Josef II. rozhodl o parcelaci vrchnostenských dvorů, vznikla na panské půdě nová osada jménem Kronfelsthal. Své jméno dostala podle tehdejšího děkana z Branné Josefa rytíře von Kronthal. Zajímavé je, že původně se jí říkalo Hüttendorf, což se někdy překládalo jako „chatrčová vesnice“.
Usedlíci, kteří zde získali půdu, pravděpodobně pocházeli z okolních obcí. Byli to výhradně německy mluvící obyvatelé, kteří zde záhy vybudovali deset domů, v nichž žilo kolem 40 lidí. Kronfelzovští obyvatelé se živili zejména zemědělstvím, prací v lese a také v okolních dolech na grafit.
Po roce 1850 se osada stala součástí nedalekého Šléglova, jehož místní částí je dodnes. Paradoxní je, že jediná alespoň trošku sjízdná přístupová cesta do Kronfelzova dnes vede z Branné a do mateřské obce se musí oklikou nebo po lesních a polních cestách. Ty vedou dodnes přes Kutný vrch a pak podél tzv. Řeznické kaple.
Po válce měla osada namále
Malá kaplička nad Šléglovem má v historii zapsánu krásnou legendu o dvou řeznických tovaryších, kteří se zamilovali do stejné dívky. V hádce se poprali a navzájem se smrtelně zranili. Mělo se to stát právě zde a kaple byla postavena na jejich památku. Podle kroniky Šléglova tam kdysi měly stát kaple dokonce tři a jejich úkolem bylo také poskytovat ochranu poutníkům při cestě za nepříznivého počasí, zejména v zimě. Kronika se dokonce zmiňuje o mnoha zachráněných lidech
I to byl důvod, proč se už v roce 1886 podařilo dojednat pobočku šléglovské školy přímo v Kronfelzově. Do té doby byla cesta pro děti na vyučování do mateřské obce mnohdy životu nebezpečná. A to tam chodily už od roku 1820. Po roce 1936 docházely děti z Kronfelzova do školy opět do Branné. Tam se chodilo také do kostela. Místní dřevěná zvonička s kapličkou sv. Jáchyma byla vysvěcena až v roce 2012, jak to prozrazuje cedulka, která je na ni umístěna.
Ve 30. letech byla kolem Kronfelzova budována linie pohraničního opevnění. Přímo nad obcí měla vyrůst velká dělostřelecká tvrz, později však byla z plánů opevňovacích prací vyškrtnuta. Po roce 1945, kdy bylo odsunuto téměř veškeré původní obyvatelstvo zdejšího kraje, hrozilo Kronfelzovu, že zanikne podobně jako některé okolní obce, například Adamovské údolí.
Naštěstí vesnice nezpustla úplně a zejména v 60. a 70. letech si jí všimnuli chalupáři. I díky jejich přičinění zůstal zachovaný původní ráz obce, a to i přesto, že nad ní najdeme dokonce malou sjezdovku. Jezdí sem však lidé, kteří nepotřebují luxus velkých středisek a ocení klid, krásnou přírodu a daleké výhledy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
