Pátrání po osudech zajatců na Jesenicku je vyčerpávající práce ale dává smysl

Jejich osudy se už mnoho let snaží mapovat Roman Janas z České Vsi. Díky němu se dozvídáme podrobnosti nejen o tom, jaký byl život válečných zajatců na různých místech kraje, ale mnohdy známe jejich jména i tváře. Zejména u vojáků, kteří zde zemřeli, se také snaží kontaktovat jejich rodiny. Velmi často jsou jeho zprávy pro pozůstalé po letech vůbec první informací o posledních dnech života jejich blízkých, z nichž někteří byli ve svých zemích stále vedeni jako nezvěstní.

8 fotografií

K pátrání po osudech těchto lidí přivedl Romana Janase osud ukrajinského vojáka Ivana Konareva, který stejně jako badatel pracoval ve zdejších řetězárnách. V době, kdy tam Roman Janas nastupoval, bylo jeho jméno neznámé a tak se rozhodl zjistit, kdo ten neznámý voják pohřbený na místním hřbitově byl a co se mu stalo. To se nakonec podařilo a tak na hrob přibylo jméno a podobně se to podařilo i na dalších hrobech na lesních hřbitovech rozesetých po Jesenicku.

Kromě toho, že pátrá po osudech zajatců, provozuje také místní muzeum, které je těmto událostem zčásti věnováno. V těchto dnech se připravuje nová rozšířená expozice, která by měla představit další podrobnosti z historie nejen zajateckých táborů, ale i posledních dvou válečných konfliktů na území Jesenicka.

Roman Janas říká, že by rád ztotožnil všechny zajatce, kteří na Jesenicku pobývali. Vzhledem k tomu, že jich zdejšími lágry prošlo přes šest tisíc a zatím se mu jich podařilo prověřit jen asi 1400, čeká jej ještě dlouhá a úmorná práce. „Když pak ale dostanu dopis od příbuzných, že jsou rádi, že se konečně dozvěděli něco o životě jejich dědečka či otce za II. světové války, nebo přijedou příbuzní zapálit svíčku na hrobě, vím, že to není zbytečná práce,“ vysvětluje badatel.