Pokud se vydáte do Svojanova na Bouzovsku, autem tam nedojedete. Do celé vsi platí zákaz vjezdu
Některé obce a osady jsou plné ruchu okolního světa, jiné jsou jakoby stranou lidského hemžení. Vedou do nich úzké silničky, které tam končí, a dál už je jen pár chaloupek, les a louky, za nimiž se někde opět objeví civilizace. To je i případ Svojanova, vesničky nad údolím Třebůvky, v půvabné krajině bouzovské vrchoviny.
Do Svojanova vede jediná silnice, vychází z Kozova a v mnoha serpentýnách stoupá na úbočí 507 metrů vysokého kopce s názvem Hora, kde se vesnice rozkládá. Místní, pokud využívají autobus, putují od zastávky v lesích mezi Blažovem a Kozovem lesní cestou do dolní části obce.
Pohled do historie je v případě Svojanova pohledem do 14. století. Obec byla založena při kolonizaci zdejší krajiny. Není jasné, zda patřila stejně jako sousední Kozov nejprve pod biskupické dominium, pravdou však je, že v roce 1382 je osada jménem Svánov uvedena v soupisu obcí při převodu bouzovského panství.
Název Svánov a Svojanov se v historii obce střídal podle toho, jak písař jméno vesnice zapsal. Ještě v matrikách z 19. století se jméno Svánov občas uvádí. Obec nikdy nebyla nijak velká. Podle záznamů z roku 1545 zde žilo 6 usedlých rodin, vesměs menších sedláků.
Obec byla přifařena do Bouzova a tam musely místní děti docházet také do školy, a to až do roku 1813, kdy byla v nedalekém Kozově zřízena nová škola. Máme zprávy, že bouzovský podučitel, který v počátcích školy v Kozově zajišťoval vyučování, docházel také přímo do Svojanova. V roce 1911 byla v obci dokončena nová budova obecné školy.
Odedávna je osada spjatá s Kozovem
Svojanov s nedalekým Kozovem spojovalo postupně čím dál víc záležitostí. Už v roce 1751 měl Svojanov stejnou obecní pečeť. Po vzniku samosprávného řízení v roce 1850 se stal součástí Kozova. V roce 1976 pak spolu s touto obcí připadl Svojanov ke správě z Bouzova.
Osada leží v nádherné krajině obklopené lesy a lukami. Je pozoruhodné, že tu platí dokonce zákaz vjezdu do obce. A tak kdo chce projít vesničkou, musí pěšky. Stálých obyvatel tu žije kolem dvacítky.
Kromě školy, kaple a kamenného kříže z roku 1908 stojí za zmínku i zdejší domy. Mnohé z nich jsou poměrně velké, připomínají hřebečské čtyřkanty, tedy statky uzavřené ze čtyř stran budovami, s velkým čtvercovým dvorem uprostřed.
Před vjezdem do vsi stojí nejstarší kříž. Podle místních měl být vztyčen již v roce 1860. Ještě před ním stojí v lese sloupek se svatým obrázkem, snad u bývalé pěšinky do Kozova. Kousek pod ním se rozkládají velké sady jabloní, které už také něco pamatují, a v dálce nad lesem vyčnívá pohádkový hrad Bouzov. Když vystoupáte nad vesnici, jsou výhledy na okolní krajinu doslova neopakovatelné. Svojanov na mě dýchnul jakousi starosvětskostí, která v návštěvníkovi navodí vnitřní klid.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
