Polský kopec nad Vidnavou ohromí výhledem i historií

25. prosinec 2021

Polský kopec je 290 metrů vysoké návrší, které se vypíná přímo nad Krasovem, částí Vidnavy, která sousedila s Pruskem a později s Polskem. Právě při úpravách hranice se kopec, který půvedně býval součástí českého Slezska, opět dostal do Československa a později České republiky. I proto nese jméno Polský.

Kopec je nejbližším návrším nad Vidnavou, což z něj dělá dodnes téměř součást města. Chodí se sem sáňkovat, schází se zde omladina a kdysi zde byla dokonce i klubovna místní mládeže. Původně zde měl stát vodojem zásobující město vodou, nicméně při stavbě se objevila hnízda kriticky ohrožených břehulí, a tak zde zůstala jen betonová deska obrovská díra vykopaná ve spraši, kterou je návrší tvořeno.

S tím souvisí i geologické zajímavosti Polského kopce. Podařilo se zde nalézt největší pazourek a také největší jantar na území republiky. Oba sem dovlekl zřejmě ledovec v poslední době ledové až od Baltského moře. 

Pohled k Rychlebským horám

Z návrší, na kterém dodnes prochází hranice s Polskem, je i překrásný výhled do kraje i na samotné město Vidnava. V dálce se pak kromě Slezské Hané dají spatřit Rychlebské hory, Otmuchow, Paczkov a další místa.

Polský kopec však má i temnější historii, právě zde měla být umístěna šibenice a popravčí plácek. Po prohrané válce s Pruskem sídlila ve Vidnavě zemská vláda a spolu s ní úřadoval i královský úředník, tzv. zemský starší. Díky tomu se zde řešily i nejtěžší zločiny včetně těch hrdelních. Poslední poprava se zde podle tradice konala v roce 1812.

Paradoxem je, že jen pár set metrů od návrší se rozkládá nejnižší místo Jesenicka. V něm, ve výšce pouhých 222 metrů, opouští naše území řeka Vidnávka. Kousek odsud pak je zajímavá přírodní rezervace Vidnavské mokřiny, kde rostou mokřadní společenstva rostlin a živí vodní živočichové a četné druhy ptáků.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová