Ptení bylo samostatným panstvím po celou dobu své existence
Ptení je střediskem oblasti kolem Romže přibližně v polovině jejího toku mezi Konicí a Prostějovem. Poměrně velká obec bývala centrem panství a pozoruhodný zámek zde najdeme dodnes.
Nejstarší osídlení oblasti spadá podle archeologických nálezů až do doby kamenné. Už ve 12. století však máme o osídlení zdejšího kraje i písemné zápisy. A jeden z nejstarších, datovaný do roku 1131 je soupis majetku olomoucké kapituly, který mezi jinými uvádí i tři popluží v obci Ptení. Název se původně používal v podobě Naptení a vychází ze staroslovanského výrazu pro ptáka. Znamená to tedy, že Ptení vzniklo na místě, které obývalo mnoho opeřenců.
I když pro to zprávy v listinách chybí, zbytek obce patrně vlastnil někdo z drobných šlechticů, který mohl patřit i k rodu zakladatelů obce. Statek Ptení byl i ve 14. století samostatnou jednotkou. V roce 1378 se v listinách poprvé objevuje v obci tvrz.
Obec je však v té době rozdrobená mezi několik držitelů. Její sloučení v jeden statek se tak daří až na přelomu 14. a 15. století za Jana z Víckova, který v té době už používal i přídomek z Ptení.
Zemané z Víckova také založili v obci rychtu, která je poprvé zmíněna k roku 1406. Rod Ptenských vymírá v roce 1463 a obec připadá králi. Ten ji daroval Hynku ze Zvole, později se dostává do držení Kunštátů a následně, v roce 1499 se celé panství objevuje jako sídelní statek rodu Šárovců.
Tvrz v té době už nestála a tak se vrchnost pustila do vybudování zámku. V něm postupně vzniknul i pivovar a další provozy.
Vraťme se však do obce. Tu tehdy obývalo 36 poddaných. Šárovcové byli protestanti a přidali se na stranu vzbouřených stavů. Jejich majetek tak byl konfiskován. Třicetiletá válka, kdy se ani Ptení nevyhnul švédský nájezd, byla navíc ještě „obohacena“ o změny vrchnosti. Noví majitelé se zde chovali tak, že obyvatelé obce často před vlastními pány utíkali do okolních lesů. I díky tomu zde na konci války bylo hned 13 prázdných usedlostí.
V roce 1630 věnoval císař Ferdinand II. ptenský statek válečnému radovi a plukovníkovi Antonínu Miniati z Campoli. I když několikrát jeho potomci o statek přišli, opět se vraceli a nakonec jej drželi až do roku 1746.
Právě Minatiové rozšířili na konci 17. století zdejší kostel a ve stejné době je zde i zmínka o škole. Minatiové následně panství prodali. Ve smlouvě je uvedeno, že kromě obce je zde renovovaný zámek s oranžerií, pivovarem, palírnou, chmelnicí, bažantnicí, oborou a rybníky. Nakonec se vše dostalo do majetku kláštera Klarisek v Olomouci. Ctihodným sestrám však zámek na velikonoční pondělí 1771 vyhořel. Když pak nakonec Josef II. klášter zrušil, připadlo vše náboženskému fondu. Ten rozdělil panské dvory mezi nové kolonisty a tak vznikly osady Nechutín, Holubice, Ptenský Dvorek a Jednov.
V roce 1788 bylo také založeno Nové Ptení a tak se původní obec začala nazývat Starým Ptením. Byl vysušen rybník, zrušena oranžerie i bažantnice a vše se podřídilo zemědělské výrobě. Ta byla i hlavním zdrojem obživy zdejších obyvatel, kteří si navíc přivydělávali jako tkalci.
V roce 1822 byla ve Ptení otevřena dvoutřídní škola v dnešním domě č.p. 147 západně od zámku. V roce 1825 kupuje panství Filip Ludvík Saint Genois, jehož úředníci spravovali panství až do prodeje Lichtenštejnům v roce 1878. V roce 1834 zde žilo 1252 obyvatel, bydlících v 181 domech. Rozvíjela se řemesla i obchod a také spolky. Dokonce se zde mělo těžit i uhlí, ale z toho nakonec sešlo. V roce 1889 projel kolem obce i první vlak.
Dnes je Ptení velkou obcí s mnoha památkami. Kromě zámku, který bohužel stále chátrá, a podle pověsti v něm sídlí čerti, zde najdeme i kostel sv. Martina, několik kapliček a také soch. Např. sv. Josefa, sv. Isidora a sv. Jana Nepomuckého.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
