Raškov byl už ve 14. století vesnicí, která měla doly, hamr, pilu i faru
Území Raškova se vypíná od údolí řeky Moravy až na hřeben Hanušovické vrchoviny. Na vrcholu kopce Raškovská bouda, nedaleko hájovny Počátka, dosahuje výšky přes 800 metrů nad mořem a nejen to dělá z Raškova osadu spíše horského charakteru. Dnes je součástí Bohdíkova.
Většina vesnických domů se nachází nedaleko toku Moravy, samotné jádro vesnice se však od řeky rozvinulo přece jen kousek dál, podél Raškovského potoka. Ten byl také průvodcem části cesty mířící z Raškova přes hřeben Hrubého lesa do osady Křivé u Podlesí.
Prokazatelně bylo toto místo osídleno už ve 14. století. Význam Raškova byl tehdy patrně větší než dnes, byla to totiž obec s farou a kostelem. Tehdy se obec nazývala Nikles. Toto jméno pochází zřejmě od zakladatele vsi, nějaké Nikolase, o němž však hodnověrné zprávy chybí.
Již ve 14. století můžeme považovat Raškov za průmyslovou oblast. Prokazatelně zde byl hamr, pila a k tomu i doly na těžbu železné rudy. Také obyvatelé obce se kromě zemědělství intenzivně věnovali rovněž výrobě dřevěného uhlí.
Raškov byl do třicetileté války osídlen obyvateli, kteří měli kupodivu spíše česky znějící jména. Po válečných útrapách se tento trend začal obracet ve prospěch německého obyvatelstva. V čele obce stál rychtář. Rychtářský majetek i práva odkoupila v roce 1698 lichtenštejnská vrchnost spravující oblast z rudského zámku. Kromě toho přikoupili panští úředníci i další půdu kolem hlavních majetků rychtáře a vytvořili zde prostor pro vznik malé osady nazývané dodnes Dvůr Raškov. Ta se nachází u hlavní cesty mířící do Hanušovic, severně od vlastní obce.
Rozvoj průmyslu a železnice
Průmysl se v Raškově udržel až do druhé světové války a částečně dodnes. Původní železnorudné hornictví bylo nahrazeno těžbou a zpracováním vápence. V katastru obce stával také mlýn a pila a již zmíněná hájovna Počátka byla sídlem knížecího polesí.
K rozvoji Raškova přispěla také stavba železnice, dokončená v roce 1873. K samotné obci byla blíže zastávka v Bohdíkově, stanice Raškov dodnes obsluhuje spíše místní část Raškov Dvůr. Z vápenek na raškovském katastru byla na bohdíkovské nádraží svedena úzkokolejná železnice, která je dodnes částečně vysledovatelná v terénu v okolí známé štoly Mařka.
Nedaleko železnice byla v roce 1884 zřízena Schenkova továrna na cikorku, vyrábějící od roku 1889 také korkové zboží a od roku 1931 sodovou vodu a soli. Továrna stojí dodnes, byť s jiným výrobním programem. V dobách její největší slávy v ní pracovalo přes sto zaměstnanců.
Raškovy není považován za nějaké východisko turistických tras, což je rozhodně škoda. Okrajem katastru prochází zelená turistická značka, která protíná Hrubý les a míří do Štědrákovy Lhoty. Trasa vede nedaleko zmíněné štoly Mařka, která tu zbyla po těžbě vápence a která je dnes jedním z nejvýznamnějších přezimovacích stanovišť vrápenců a dalších netopýrů v okolí.
Kousek nad Raškovem najdeme pozoruhodnou přírodní rezervaci Na Hadci. Jak už název napovídá, představuje výchozy vyvřelých hornin, tzv. hadců, na něž je vázána řada druhů rostlin, včetně zbytků původních hadcových borů a silně ohrožených kapradin. Přímo nad řekou se nachází malý vodopád, který je však viditelný pouze z vlaku či z lodí brázdících zde pro vodáky sjízdný tok Moravy, ale významné památky najdeme i v samotné obci.
Kostel sv. Jana Křtitele má kořeny již ve 13. století. V období reformace ani on neuniknul luteránské konfesi a právě tehdy byla na místě starého kostelíka vybudována dřevěná modlitebna. Ta sloužila až do roku 1711, kdy se začal stavět současný kostel, dokončený o 22 let později. Faru, která zanikla za třicetileté války, obnovili až v posledním čtvrtletí 18. století. I v Raškově Dvoře najdeme svatostánek, a to kapli sv. Floriána postavenou roku 1910. Kromě toho zde najdeme některé zachovalé domy a pozoruhodností Raškova je i ohrada s jeleny přímo na okraji obce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
