Runářov byl původně českou vesnicí, později se z něj stala součást německého jazykového ostrova
Runářov patří k vesnicím na Drahanské vrchovině, položeným v poměrně značné nadmořské výšce nad 500 metrů. Je to osada s krásným okolím, nicméně nepatří k turisticky vyhledávaným lokalitám. Je to škoda, protože co nabídnout poutníkům krajinou určitě má.
Runářov patří k obcím, které byly založeny při kolonizaci zdejšího kraje patrně ve 13. století. Dávný lokátor vybral pro vznik vesnice malé údolíčko vyhloubené do náhorní plošiny Drahanské vrchoviny potokem, který později dostal jméno Runářovský. Umístění obce do údolí mělo dva důvody. První byl dostatek vody, kterou potok zajišťoval, ten druhý pak jistý úkryt před případnými nájezdníky, procházejícími krajinou, a také před silnými větry, které jsou v této oblasti poměrně běžné.
Jméno obce je trošku záhadou. Podle jednoho z výkladů by mohlo připomínat zakladatele vesnice jménem Runář. Nic o něm nevím, pokud existoval, pravděpodobně se jednalo o příslušníka panské družiny i či zeměpanské čeledi. Druhá varianta vzniku názvu mluví o starogermánském písmu, tzv. runách, které se tu snad mohly někde objevovat.
První historická zmínka o Runářově je zaznamenána v roce 1351, kdy konické panství drželi synové Adama z Choliny, Adam a Jan z Konice. Mezi vesnicemi je uveden Runářov, který pak, rovněž s dalšími vesnicemi v roce 1379 Sulík z Konice přenechává Ješku Kropáčovi z Holštejna.
Majitelé konického panství se poměrně často střídali až do roku 1518, kdy se Konice dostává do rukou rodu pánů ze Švábenic. Pod jejich vládou obec dospěla až do třicetileté války. Tehdy byl Janu Ferdinandu ze Švábenic za účast v povstání sice konický statek konfiskován, po zaplacení pokuty mu jej však císař vrátil. Rod panství neudržel a majitelé se opět střídali až do roku 1699, kdy panství připadlo klášteru Hradisko. Po jeho zrušení panství držel podnikatel Karel Příza a jeho dědicové. Spolu s nimi Runářov dospěl do konce patrimoniální doby.
Samotná obec se v listinných dokumentech moc neobjevuje. Víme, že ji obývali hlavně drobní zemědělci. Postupně se však obec vylidňovala a po třicetileté válce už byla dosídlena většinově německy mluvícími lidmi. Roku 1669 bylo v Runářově jen 14 domů s 84 obyvateli. Všichni měli česky znějící přídomek. Roku 1690 v seznamu poddaných na konickém panství mají už usedlíci v Runářově obyvatelé většinově příjmení německé. Runářov se stal díky tomu součástí tzv. brodeckého německého jazykového ostrova, který byl kulturně spjatý s nedalekým Hřebečskem.
Kromě zemědělství zdejší lidé provozovali rovněž domácí textilní výrobu. Roku 1834 žilo v obci ve 123 domech a 618 obyvatel. Nejvíce osob zde pak bylo v roce 1913, kdy statistikové uvádí 846 obyvatel. Po roce 1918 se zde vytvořila česká menšina.
Obyvatelé obce chodili nejprve do školy do Konice. V roce 1781 bylo zahájeno v pronajatých prostorách vyučování přímo v Runářově, kam docházel přespolní učitel z místní části Křemence Veselá. Školní budova byla postavena v letech 1872–1875. Roku 1918 byla zřízena pro českou menšinu česká jednotřídka.
Po odsunu původního obyvatelstva poklesl počet usedlých rodin na třetinu. Obec se nepodařilo dosídlit a dnes je zčásti rekreační oblastí. Z památek můžeme jmenovat kapli s dřevěnou zvonicí z roku 1739. Zajímavý je i pomník dosídlení českým obyvatelstvem na návsi či kříž a kaplička u někdejšího družstva. Nad vesnicí je rozsáhlý areál bývalého vojenského skladiště a posádky.
Obcí prochází turistické značky vedoucí z Konice do Malen a z Křemence na dolní konce Runářova. Kraj je kopcovitý, ale pro cyklisty je to docela zajímavá oblast.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
