Šedá eminence? Určitě ne
„Vždycky jsem byla v pozadí, nenápadná, zajišťovala jsem servis nemocnému synovi. Chtěla jsem, aby mohl plnohodnotně žít,“ skromně říká Dana Vargová ze Šumperka. Držitelka letošní Ceny Paměti národa. Její Julek byl v hledáčku komunistického režimu, dokonce ho označili za nejnebezpečnější antikomunistický živel.
U Vargových doma se scházeli disidenti, na návštěvu chodili duchovní, tiskly se tu letáky.Dana Vargová se narodila na Bouzově, kde prožila krásné dětství, i když poznamenané válkou. Vzpomíná třeba na esesačku, která se projížděla po vesnici a okolí na koni s bičíkem v ruce. Tím šlehala děti, takže se před ní schovávaly. Pamatuje si také na okamžik, kdy se tatínek, který byl u partyzánů, vrátil z lesů domů. Vyhublý, špinavý, k nepoznání.
Vystudovala učitelství, usadila se v Šumperku, provdala se za kulaka, vysídlence ze Slovenska, který mohl vykonávat jen manuální práce. Jediný syn Julek onemocněl v devíti letech těžkou formou vzácné dermatomyozitidy. Tělo znehybnělo, ale hlava pracovala na plné obrátky. Studoval výtvarné umění, filozofii, teologii. Složil řeholní slib a přijal jméno Augustin.
Dana Vargová se svým mužem a maminkou se o syna starala až do jeho smrti. „Kdybychom neměli Julka, bylo by všechno úplně jinak, a já bych nepotkala přátele, které dnes mám a nikdy bych nedostala Cenu Paměti národa,“ říká skromná žena.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
