Slavětín patrně založil zeměpanský lovčí

Náhorní plošiny Bouzovské vrchoviny při cestě z Litovle do Konice jsou v létě krásnou trasou, v zimě však umí zdejší kraj pěkně pozlobit a to zejména řidiče. Přesto je tento kraj osídlený již od počátků 13. století.

V letech 1208-1232 se připomíná v listinách královský lovčí a olomoucký úředník Slavata. Právě on je považován za osobu, která položila základy dnešní vesnice Slavětín rozprostírající se v této krajině a která dala vesnici také jméno. Samotná obec je připomínána až později. V roce 1260 se uvádí jako svědek na jedné z dochovaných listin jistý Jakub ze Slavětína. O patnáct let později je pak muž jménem Vítek ze Slavětína jmenován jako lovčí na tehdejším hradě Úsově. 

Budova obecního úřadu j zároveň hasičskou zbrojnicí|foto: Miroslav Kobza

Následující léta znamenala pro Slavětín časté střídání majitelů. Byli jimi vesměs drobní zemané, kteří se v držbě střídali až do třicetileté války.  Po jejím skončení připadla obec do správy vrchnosti vlastnící statek v nedalekých Haňovicích. Jeho držitelem byla po konfiskacích olomoucká kapitula. Pod správou z Haňovic pak Slavětín zůstal až do konce patrimoniální správy. Poté připadl k litovelskému politickému i soudnímu okresu. Do roku 1980 byla obec samostatná, poté přináležela k Luké a od počátku devadesátých let se jí vrátila samostatnost.

Původní ves se rozkládala patrně kolem někdejší hradské cesty směřující na Bouzov. Je to dodnes znát na poloze nejstarších domů vesnice, které sledují trasu dnes vedlejší sinice z Loučky do Kovářova. Podle obecního webu prý na severní straně vesnice stávala brána.

Obyvatelé Slavětína byli zejména zemědělci. Podle urbáře v roce 1686 žilo ve Slavětíně 7 sedláků a 3 chalupníci. Počet obyvatel na přelomu 19. a 20. století přesáhnul 360 osob.

Kříž na křižovatce cesty do Kovářova|foto: Miroslav Kobza

Za nebývalý rozvoj obce koncem 19. století vděčí obec mimo jiné i zdejšímu významnému rodáku Dr. Františku Mathonovi. Ten se narodil ve Slavětíně v roce 1928. Po absolvování gymnázia v Olomouci studoval nejprve práva a poté filozofii na pražské univerzitě, kde v roce 1854 získal doktorát filozofie. V roce 1857 byl jmenován ředitelem nově zřízené brněnské městské reálky. V roce 1885 byl penzionován. Byl výraznou osobností vlasteneckých spolků Moravy a působil jako zemský poslanec. Ve Slavětíně měl letní byt, kde po penzionování často pobýval. Zasloužil se v obci o založení školy, hasičského spolku a pošty. Další významnou osobností rodu byla pak P. Placidus Mathon. Řeholní bratr v benediktýnském klášteře v Rajhradě založil a vedl klášterní tiskárnu v Brně a pracoval také jako redaktor katolických listů.

Oba působili jako výrazní propagátoři odkazu sv. Cyrila a Metoděje a tak se není co divit, že ve svém rodišti nechali vybudovat pozoruhodnou kapli zasvěcenou právě těmto světcům. Stojí na dominantním místě při cestě na Konici a je ve všech směrech pozoruhodná. Osmiboká kaple krytá kopulí byla dokončena v roce 1887. Oba bratři kapli věnovali památce svého otce, který zemřel v roce 1855.

Kolem obce jsou nádherné terény na kolo. Daleké výhledy do kotliny Moravy a protější Nízký Jeseníky ale i do vzdálenějšího Hrubého Jeseníku střídají hluboké lesy, kde není problém potkat srny, divočáky či další zástupce místní fauny.