Slunce a noviny musejí vyjít každý den
Tentokrát se vydáváme zjistit, jak to vypadá v tiskárně, kam večer přicházejí z redakce data s aktuálními zprávami, články, fotografiemi a dalším obsahem. Tato data se nasypou do stroje, přidá se papír a barva, a na druhém konci vyjedou složené noviny i s přílohou. Ty se potom rozvážejí, aby brzo ráno byly k mání na pultech trafik.
S vedoucím výroby Martinem Vymlátilem vstupujeme nejprve do velké haly, kde leží a stojí ve sloupech obrovské role papíru. „Každá z těch rolí váží přibližně jednu tunu a měsíčně spotřebujeme kolem tisíce tun a na jedno vydání deníku je třeba přibližně patnáct až dvacet tun“ říká náš průvodce.
Poté vstupujeme do místnosti, kde se zaslaná data na speciální lince laserem vysvítí na hliníkové desky se světlocitlivou vrstvou. Deska se potom upne na formový válec rotačky. Na hliníkové pláty se postupně nanesou jednotlivé barvy. Používá se systém čtyř barev – azurové, purpurové, žluté a černé. Výsledný barevný tisk vzniká jejich soutiskem. „Naše dvě linky zvládnou udělat dvě stě osmdesát desek za hodinu. Noviny mívají průměrně dvacet čtyři stran, z čehož tak polovina je barevná. Zhruba půl hodiny trvá vyrobit desky na jedny noviny,“ popisuje vedoucí tohoto pracoviště Petr Šincl.
„Tisková deska má dvě vrstvy. Jedna je oleofilní, to znamená, že přijímá mastnou tiskovou barvu, hydrofilní vrstva přijímá vodu a barvu odpuzuje. Barva ulpí pouze na tiskových místech. Obraz se přenese zrcadlově převrácený na tiskovou gumu a z této gumy se obraz otiskne na papír,“ vysvětluje Martin Vymlátil.
Na rotačku a hlavně zakroucené spletité dopravníky, po nichž sviští vytištěné noviny, je fascinující pohled. Hala je zaplněna šesti věžemi, které tvoří tři výrobní linky. „Běžné noviny tiskneme produkční rychlostí zhruba dvacet pět tisíc výtisků za hodinu, ale maximum rotačky je šedesát tisíc výtisků,“ dozvídáme se od našeho hlavního průvodce.
Z haly přecházíme do řídícího centra i do přízemí, kde se zakládají takzvané nekonečné pásy papíru. Posledním navštíveným místem v tiskárně je expedice. Tady vidíme snad ještě větší spleť pásových dopravníků a také stroj, který je schopen automaticky vkládat do deníků různé magazíny. Hotové zkompletované noviny jsou pak rozváženy do prodejen a ke čtenářům.
„Redakce má dané časy uzávěrek, do kterých musí stihnout k nám data doručit. Pokud se později stane něco hodně důležitého, co musí být v novinách, je nutné počkat. Protože jde o noviny, je to velký stres. Naším největším úkolem je dostat z tiskárny noviny v těch správných časech, aby je distribuce stihla dostat ke čtenářům.
Nejdřív tiskneme pro ty části republiky, které jsou od nás nejdál a nakonec pro nebližší okolí. Dneska začneme produkovat někdy kolem osmé hodiny večerní. Tisk probíhá každý den zhruba do jedné hodiny ranní,“ říká vedoucí výroby Martin Vymlátil. Prozrazuje také, že i mimo práci sleduje a hodnotí noviny a časopisy podle jejich grafické kvality a jednou z jeho nejhorších katastrofických představ je, že by se tiskařské stroje někdy porouchaly:
„To je taková moje noční můra, která mě budí v noci, ale musím říct, že za těch třiadvacet let, co tady pracuju, se stalo snad jednou, že jsme měli tak velký problém, že jsme tehdy nevydistribuovali celý náklad. Vždycky je naše snaha udělat vše pro to, aby se noviny vytiskly. Byť v menší barevnosti nebo v omezeném vydání. Jak se říká – Slunce a noviny musí vyjít každý den.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
