Smích nemocného dítěte znamená dobře odvedenou práci, říká zdravotní klaun František Nedbal
Klaunský nos si nasadil už před patnácti lety, jako doktor Cecil Krkavec začínal v Ústeckém kraji. Teď na něj natrefíte v nemocnicích v Olomouci, Přerově, Prostějově, Zlíně nebo Kroměříži.
„Někoho rozesmát, to podle mě moc naučit nejde, toho klauna musíte mít v sobě,“ říká František Nedbal, vystudovaný herec, který působil v divadlech v Mostě, Opavě, Brně nebo Zlíně.
Smyslem jeho práce jsou rozzářené dětské oči. Ať už je vidí na odděleních v nemocnicích, nebo třeba na slovensko-ukrajinských hranicích, kde teď dvakrát za sebou byl. „Děti si tam přinášejí válku s sebou a je krásné pozorovat, jak ji ze sebe s naší pomocí alespoň na chvilku dostávají. Začínají se uvolňovat, blbnout a smát se,“ vypráví František Nedbal, který na sobě samozřejmě měl kostým doktora Krkavce.
„Když jsou děti s klaunem, tak to prostě méně bolí,“ je přesvědčený jeden z více než devadesáti zdravotních klaunů, které v České republice máme.
Mají zdravotní klauni scénky připravené, nebo improvizují? Jaká byla konfrontace s ukrajinskými dětmi? Poslechněte si kompletní rozhovor s Františkem Nedbalem, který byl hostem Dity Vojnarové v pořadu Větrník.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
