Speleoterapii pro děti pomohli vytvořit horníci z uzavřených Zlatohorských dolů
Zlaté Hory patří nejen k nejseverněji položeným městům Slezska, ale také k místům s prastarou hornickou tradicí a co se moc neví, také s tradicí lázeňskou. Ta je pravda o něco mladší, ovšem zatímco doly už jsou na Zlatohorsku uzavřené, pacienti sem za léčbou jezdí dál, a to mimochodem i do podzemí.
Počátky těžby zlata, které dalo zdejšímu městu dnešní jméno, zde sahají patrně až do prehistorických dob. Později se těžba střídavě rozbíhala a zase utlumovala, ale za dobu kutání nejen zlata, ale v pozdější době i dalších kovů a polymetalických rud, byl zlatohorský rudní revír provrtaný jako ementál. Zejména 975 metrů vysoká hora Příčný vrch, který se vypíná přímo nad městem, skrývá desítky kilometrů chodeb, které se zde kutaly od 14. Století až do devadesátých let století dvacátého. A právě útlum těžby způsobil, že zdejší podzemí zůstalo na čas opuštěné
Historie léčebných procedur ve Zlatých Horách sahá do počátků 19. století. Uničovský rodák Josef Weiss byl vystudovaný právník, nicméně očarovala jej chemie a zejména výroba papírů. V roce 1814 si zakoupil ve Zlatých Horách papírnu. Při svých pokusech s borovým jehličím, které chtěl využít pro výrobu, získal roztok, který využíval pro léčbu některých chorob, např. revmatismu, dny, nespavosti, ženských potíží a dalších. Z jeho léčebny se později staly městské lázně.
Úspěchy vodoléčebných ústavů v Jeseníku, Lipové ale i v nedalekých Glucholazech vedl i někdejšího lékaře v jesenických lázních dr. Karla Anjela, původem z Prahy v roce 1879 k myšlence založit podobný léčebný ústav i tehdejším Cukmantlu, jak se Zlaté Hory tehdy jmenovaly. V 1881 přivítalo sanatorium první pacienty. Patřily k nim i významné osobnosti Například Leoš Janáček, který zde složil část opery Šárka.
Sanatorium mělo rodinný charakter, který umožňoval pobyt i svobodným a osamělým ženám bez doprovodu, což tehdy nebylo zvykem. Pobyt si pacienti museli hradit a například třítýdenní léčba stála asi 100 zlatých.
V roce 1887 dr. Anjel umírá a novým majitelem se stává vídeňský rodák dr. Ludvík Schweinburg. Sanatorium přestavěl a rozšířil. Léčila se zde anémie, skrofulóza, revmatismus, dna, tělesná a psychická slabost atd. K léčbě pomáhala vhodná poloha ústavu uprostřed lesů i vhodné klima.
Značná část pacientů byla židovské národnosti. Ti zde nacházeli tolerantnější prostředí než v jiných lázních, neboť majitel byl stejného původu. To pravděpodobně přispělo k tomu, že se zde léčil v roce 1905 a 1906 spisovatel Franz Kafka. Jako mladík zde prožil svou největší lásku, jak víme z korespondence mezi F. Kafkou a jeho přítelem Maxem Brodem.
Další díly z pořadu Technické památky si poslechěte ZDE ←
Světová krize 30. let přinesla pokles počtu pacientů a teprve spolupráce s nemocenskými pokladnami přinesla roku 1937 ústavu zisk. Avšak henleinovský puč donutil v roce 1938 dr. Scweinburga s rodinou k útěku do vnitrozemí. V sanatoriu se léčili vojáci wehrmachtu. Po válce jej nakrátko zabrala také armáda, ale již brzy bylo sanatorium přebudováno na dětskou léčebnu. Nejprve zde pobývaly podvyživené a tuberkulózní děti, později děti s chorobami dýchacích cest alergiemi. Léčí se zde dodnes a právě k tomu se rozhodli lékaři využít část uzavřených dolů. V jedné části podzemních prostor tak sami horníci v roce 1995 dokončili úpravu na speleoterapii.
Výhodou této léčby je pobyt ve stálém klimatu s teplotou kolem 8 stupňů a v téměř stoprocentní vlhkosti. To vytváří klima bez alergenů, zejména prachu. Pro děti jsou 650 metrů hluboko v útrobách Příčného vrchu připraveny herny, prostory k odpočinku i výuce. Mohou zde také cvičit či absolvovat léčebné procedury.
Do speleoterapie se občas mohou vypravit na prohlídku i běžní návštěvníci. Všechny překvapí rozlehlost zdejších prostor. Právě ta zajišťuje, že se zdejší klima nemění. Pozoruhodné je, že když návštěvník přichází mezi malé děti v podzemí, nemůže se ubránit dojmu, že navštívil školičku permoníků, kteří jsou v těchto dolech prý občas k zahlédnutí. Alespoň děti, které se sem rády vrací to tvrdí.
Znáte z kalendáře Českého rozhlasu Olomouc pro rok 2023
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
