Sudkov významně proměnila stavba přádelny lnu v 19. století
Sudkov patří k větším vesnicím na pomezí Šumperska a Zábřežska. Díky zdejší textilní továrně byl také centrem textilního průmyslu a to se podepsalo i na jeho dnešní podobě.
Jméno vesnice vychází podle jazykovědců z vlastního jména Sudislav a jeho domácké podoby Sudek. Nejstarší historie obce bohužel upadla v zapomnění. Vesnice však s největší pravděpodobností vznikla za kolonizace podhůří Jeseníků ve druhé polovině 13. a první polovině 14. století. Tomu odpovídá i první zmínka o obci z roku 1353. Tehdy byl Sudkov rozdělen na dvě části, jednu z nich vlastnila manželka Voka ze Sovince Anežka. Druhá polovina byla v držení Jimrama a Michala z Brníčka.
Právě rozdělení obce mezi více majitelů vedlo k tomu, že se držitelé jednotlivých částí často střídali a také soudili. Mezi držiteli obce najdeme například rytíře ze Šumvaldu, ze Závořic či zemany ze Zvole a další majitele. Většina z nich ale v Sudkově nesídlila, a tak chybí i jakákoliv zpráva o případné tvrzi či jiném panském sídle.
Spory pokračovaly i mezi zemany ze Zvole a rodem zábřežských a brníčských Tunklů. Nakonec se vše zdánlivě vyřešilo v roce 1490, kdy směnil Markvart ze Zvole Sudkov za jinou ves s Jiřím st. Tunklem ze Zábřeha a Brníčka. Ale jak to bývá, Sudkov se sice už navždy stal součástí zábřežského panství, spory mezi sousedy však pokračovaly i nadále.
Před třicetiletou válkou byl Sudkov alespoň podle berních rejstříků, po Dubicku druhou nejbohatší obcí Zábřežska. V čele obce stál fojt, tedy rychtář a celkem zde žilo 28 usedlých rodin. Do roku 1834 počet obyvatel vzrostl na 529 žijících v 72 domech a dnes zde žije více než dvojnásobek občanu Sudkova. Obec byla přifařena nejprve do Zábřeha, od roku 1757 patří pod postřelmovskou farnost. Už v roce 1795 si místní lidé postavili kapli či spíše filiální kostelík sv. Prokopa v centru obce. Od roku 1937 má obec i modlitebnu Českobratrské církve evangelické. Škola je zde zmiňována už v roce 1800.
Sudkov byl odpradávna spojen s vodou. Kousek pod vesnicí leží soutok dvou významných řek, Moravy a Desné. Právě druhá z nich přinášela do obce často velkou vodu. Tu zažívala pravidelně zejména místní část Malá Strana, kde leží soutok Desné se Sudkovským potokem.
V Sudkově je také odpradávna velký rybník. I když obec patřila stavitelům rybniční soustavy Tunklům, zdejší nádrž zde byla už dávno před nimi. Rybník pravděpodobně patřil do soustavy, ke které patřily i Třemešské rybníky. Dnes je rybník ozdobou obce a zdejší ostrovy patří k útočištím vodních ptáků.
Právě pod rybníkem stával na náhonu z řeky Desné mlýn se čtyřmi koly. Poprvé je zmíněn už k roku 1568. Posledním mlynářem byl Johann Pulkert, který se prý v roce 1862 ve věku 53 let v pomatenosti oběsil na lípě u náhonu. Jeho majetek šel do dražby a 11. května 1863 šumperský obchodník s přízí Ignac Seidl budovu mlýna za 23 600 zlatých koupil a okamžitě započal s výstavbou mechanické přádelny lnu. Ta stála za už zmíněnou proměnou obce. Z někdejší zemědělské vesnice se stala průmyslová oblast. Seidlova továrna pro své zaměstnance postavila řadu domů v místní části Podhorka, které dodnes průmyslovou minulost a do jisté míry i přítomnost Sudkova připomínají.
Právě továrna patří spolu s kaplí k pozoruhodným objektům, byť nepřístupným veřejnosti. Najdeme v ní zbytky unikátních technických řešení, které jsou dokladem průmyslové revoluce u nás. K tomu můžeme započítat kolonii Podhorka včetně zdobnějších budov pro technický personál, někdejší vilu Emmi továrníka Maxe Seidla z roku 1893 či původní ředitelskou vilu na křižovatce cest do Kolšova a Postřelmova. K památkám patří některé zachovalé selské domy či drobné sakrální stavby.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.