Sušárna chmele v Odrlicích je jediná svého druhu
Odrlice jsou malou vesničkou na okraji hanácké roviny nedaleko Olomouce. Zemědělský kraj byl odpradávna obilnicí celého okolí, a tak zde vznikaly unikátní stavby, které zemědělcům pomáhaly využít dary úrodné Hané. V Odrlicích jich najdeme mnoho, ale jedna z nich je unikátní. Sušárna chmele, postavená v polovině předminulého století, je totiž jedinou stavbou svého druhu z nepálených cihel na světě.
Pěstování chmele je v českých zemích známo již od devátého století. V 11. a 12. století bylo pěstování chmele často zmiňováno v historických pramenech a za Karla IV. jsou první zmínky i o kvalitě českého chmele, který se stal pojmem v celé Evropě. I proto byl omezen vývoz jeho sazenic do okolních zemí. Jeho pěstování podporovali všichni panovníci.
Na Moravě se chmel pěstoval již ve 13. století. Do oblasti okolo Odrlic přichází pěstování chmele v polovině 18. století. Spíše zajímavostí je pak zmínka o pěstování chmele „u Bouzova“ kolem roku 1590. Zajímavé je, že se zrušením poddanství chmelařství značně utrpělo. Důvodem byla ztráta levné pracovní síly poddaného lidu na velkostatcích. Teprve po několika rocích, v padesátých letech 19. století, se k jeho pěstování moravští zemědělci vrací.
Právě v té době, konkrétněji v roce 1857 se do Odrlic přiženil Jan Staroštík. Byl velkým propagátorem pěstování chmele, ale k dokonalému výsledku potřeboval vybudovat sušárnu, která byla schopna chmel dále zpracovat. Proto se pustil do stavby a na zahradě jeho statku vyrostla unikátní přístavba stodoly. Jak bylo tehdy na Hané zvykem, obslužné a pomocné stavby se budovaly u nepálených cihel, tzv. vepřovic. Tak i Jana Starošík vystavěl svou sušárnu z tohoto materiálu. Stavba byla dokončena v sedmdesátých letech 19. století a kromě dvou sušiček v ní byly také dvě česačky chmele. Ty sloužily nejen samotnému zemědělci, ale i další pěstitelům chmele z Odrlic i okolních vsí.
Chmel se nejprve sušil studenou a suchou cestou. V roce 1928 nechali majitelé instalovat novou technologii, kdy se chmel sušil prostřednictvím horkého vzduchu. Právě kombinací obou technologií je odrlická sušárna rovněž unikátní. Sušárna pracovala až do konce druhé světové války. Následné politické změny donutily rodinu Starošíkovu k opuštění staleté sušárny. V letech 1968 až 1969 propadl jejich majetek státu a rodina jej dostala zpět až v roce 1990.
Další díly z pořadu Technické památky si poslechěte ZDE ←
Osudy sušárny po tuto dobu byly pohnuté. Stodola, ke které byla přistavěna, vyhořela a tak stavba ztratila přirozenou oporu. Sušárna sloužila nejprve zemědělskému družstvu jako sklad, později byla opuštěna. Vandalové se pustili do její konstrukce, takže před pár lety hrozilo, že se sušárna zřítí. Naštěstí se podařilo najít řešení. Sušárny se ujalo jedno občanské sdružení, které ji za symbolickou cenu odkoupilo od původního majitele. Okamžitě se začalo pracovat na statickém zajištění a rekonstrukci budovy.
I když nové majitele sušárny čeká ještě hodně práce, je vidět, že stavba prokoukla. Záměrem je tuto technickou památku nejen uchovat, ale také zpřístupnit veřejnosti. Mělo by zde vzniknout malé muzeum. Už dnes ale stojí za to se u sušárny zastavit. Pozoruhodná stavba totiž nemá u nás obdoby a navíc od odrlické návsi je to jen pár kroků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
