Svatá voda u Cakova
V místech, kde Haná začíná stoupat do vrcholků Drahanské vrchoviny, leží odpradávna vesnička Cakov. Když si zadáte toto jméno do vyhledávače na internetu, téměř každý odkaz mluví o zdejší posvátné studánce nazývané Svatá voda. A tak jsem se sem vypravil na výzvědy, jak to s tou zdejší proslavenou studánkou vlastně je.
Z vlastního Cakova jsem vyšlapal úzkou silničkou do kopce k osadě Nové Dvory a tam jsem pochopil, že najít Svatou vodu bez pomoci místních nebude vůbec jednoduché. Na rozcestníku mě sice šipka posílala vpravo k lesu, dál už ale nic. Chvíli jsem se motal, až jsem se zašel optat k jednomu ze dvou domů stojících stranou od osady. A ejhle, ukázalo se, že ona studánka se nachází v údolíčku hned za zahradou těchto domů směrem zpět k Cakovu.
Stačí tedy sejít na dno malé roklinky a přijdete na plácek, jemuž vévodí zděná kaplička a pod ní studánka, z níž vyvěrá chuťově trošku nahořklá, přesto však docela osvěžující voda. Studánka zde prýští od nepaměti a místní lidé jí připisovali zázračnou moc. Nízká kaplička zde byla odpradávna. Ta dnešní byla vybudována v roce 1909.
Ke Svaté vodě se váže hned několik pověstí. Jedna z nich vypráví, že v dobách třicetileté války tady nešťastní lidé zakopali poklad z náměšťského kostela. V místě, kde se tak stalo, zanedlouho vytryskl pramen křišťálové vody, který měl zázračné léčivé účinky. Pramen byl později posvěcen a začaly se konat pravidelné pouti k tomuto svatému místu. Poklad prý vystupuje na povrch země jen jednou ročně a to o půlnoci na Velký pátek.
Podobná legenda, která byla dokonce zaznamenána v archivních kronikách, říká, že pramen vytryskl už mnohem dříve – v dobách husitských válek. Tehdy jedno děvče spatřilo ležet na louce v trávě zlatý kalich. Když jej nadzvedlo, země se rozestoupila a vyšlehl z ní gejzír vody. Dívka běžela povědět o tomto zázraku na faru v Senici a už na druhý den se vydal kněz s farníky k zázračnému prameni. Zlatý kalich byl posvěcen a uložen v kostele v Senici. Pramen pak dostal jméno Svatá voda a spolu s pojmenováním také náležitou úctu lidí z okolí.
Nejstarší legenda však pochází už z dob apoštolů Cyrila a Metoděje. Podle ní se tehdy usadil na tomto místě starý poustevník a zbudoval zde malou kapličku. Protože v okolních lesích žili ještě v té době přírodní pohanští polobohové, Fauni, snažil se poustevník přivést tyto bytosti na křesťanskou víru. Podařilo se mu to pouze u jednoho z nich, který mu nějakou dobu sloužil, ale protože ho jeho druhové neustále pokoušeli, neodolal a jednoho dne spolu s nimi kapličku podkopal. Ta se propadla do země i s poustevníkem. Říká se, že od těch dob se v čase letního slunovratu ozývá z podzemí vzdálený hluboký hlas zvonů.
Která z legend je ta pravá, opravdu nevím. Faktem ale je, že místní lidé měli pramen v hluboké úctě. Zdejší voda prý měla pomáhat zvláště při očních chorobách. I proto zde byla postavena malá kaplička a z obcí v okolí se sem konaly pravidelné poutě.
Dnes je v kapličce u Svaté vody socha Panny Marie a kopie Pražského Jezulátka. U studánky nechybí erární hrnek, takže se můžete napít kdykoliv se vám zachce. A když už se osvěžíte, můžete si kolem pramene prohlédnout zajímavou galerii ve volné přírodě. Na stromech kolem pramene totiž visí obrazy zdejšího malíře Františka Stratila. Ten se narodil v roce 1934 a celý svůj život se amatérsky věnoval malbě. Za galerii si zvolil právě okolí Svaté vody a jeho obrazy zde visí dodnes, i když jejich autor v roce 2005 opustil tento svět navždy.
A tak zde umění a láska lidí k Bohu i k přírodě vytvořily unikátní zákoutí, ze kterého se vám stoprocentně nebude chtít odejít.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
