Tajemná Buková hora je pozdravem Orlických hor zasahujícím až na Moravu

Právě Buková hora s výškou 958 metrů je nejjižnějším pozdravem bájného vládce Orlických hor Rampušáka Moravanům a právě podle ní se celý tento hřbet jmenuje Bukovohorská hornatina. Kdysi byl téměř celý tento hřeben hranicí mezi Moravou a Čechami. Po změně zemského uspořádání na krajské v roce 1960, došlo k posunu a hranice dnes zasahuje jen na jižní část svahu Bukové hory a pak se na pobočném vrcholu Strážka vrhá dolů do údolí směrem k Hrubému lesu. Vrchol je tak dnes už součástí Pardubického kraje.

Jak už název napovídá, Bukovou horu pokrývá bukový les. Vine se z údolí až na vrchol s výjimkou několika luk na západních svazích hory, které táhnou až pod vrcholový lesík. To je také důvod, proč tento vrchol v minulosti nebyl příliš navštěvovaný, protože se z něj nepředpokládaly daleké výhledy. Dnes je i díky vykáceným pruhům sjezdovek situace jiná a nabízí se odsud pěkné pohledy do údolí Kralické brázdy i na západ do orlického podhůří.

Ještě před pár lety byla také tato hora pustá, jen občas tudy procházeli turisté a v zimě využívali lesní cesty běžkaři. S rozvojem rekreačního byznysu se zde otevřely možnosti i pro milovníky sjezdového lyžování. Na původních lyžařských svazích severozápadní strany hory vyrostlo nad Čenkovicemi rozsáhlé středisko a brzy na to vzniklo další lyžařské středisko nad osadou Mlýnický dvůr. Právě odsud dnes vede pod vrchol hory lanovka. K vyznačeným turistickým trasám přibyly běžkařské okruhy s východiskem na Červenovodském sedle a také cyklotrasy.

Naštěstí však Buková hora stále nabízí něco ze své zadumčivosti a tajemnosti, jíž byla proslulá nejen v dobách našich babiček. Ty si o ní povídaly různé legendy. Nejčastěji o chodbách a sálech plných zlata a drahého kamení v jejím nitru, které ovšem žádný člověk nemůže získat, aniž by přišel život. V masívu Bukové hory se prý v minulosti ukrýval také loupežník Šimák původem z Oder, který byl vyhlášeným lapkou po celé Moravě.

Mlhy a deště přinášejí do masívu Bukové hory množství vláhy, která napájí zdejší mokřady a prameny. Pod jednou z lesních cest na západním svahu pramení Moravská Sázava, jeden z významných severomoravských přítoků Moravy. Pramen se nachází v bukovém lese pod torzem starého stromu a řeka pak obtéká celý masív Bukovohorské hornatiny, teče k Lanškrounu, kde proráží v Zábřežské vrchovině malebné údolí a pod Zábřehem se vlévá do Moravy. Kromě toho zde pramení potok Bystřec tekoucí do Tiché Orlice a na východních svazích několik menších přítoku řeky Březné. I díky vláze najdeme na svazích hory bohatou floru i faunu, která je chráněna jako přírodní park

Lidé vesměs žili na úpatí Bukové hory a do jejich svahů se pouštěli jen kvůli těžbě dřeva, sběru plodů a při cestách přes hřeben do vzdálenějších míst za obchodem. Dnes už horu ohraničují dvě silnice. Obě jsou prudké a v zimě problematické. To platí i o silnici I/11 z Jablonného do Červené Vody, která se budovala už ve 20. letech 19. století. Druhou cestou je ta vedoucí přes Heroltice do Valteřického sedla, kde najdeme prastarou hájovnu. Podobně se na samotě pod svahy Bukové hory objevovaly malé statky, jako například Beršenk, dnes nazývaný Vyhlídka nad Mlýnickým dvorem, který existoval již v 18. století.

Buková hora je zajímavým cílem pro výlet v jakémkoliv ročním období. Dokonce i za nevlídného počasí se zde dá procházet ztichlým lesem, vnímat zemitou vůni tlejícího listí a přemýšlet nad tím, že na takovýchto místech skutečně existuje něco, co přesahuje naše smyslové vnímání a co můžeme zaznamenat pouze citem.