Tatínek položil život za vlast a já jsem za to na něj pyšná, vzpomíná Libuše Kratochvílová na tragické události z Kožušan u Olomouce v květnu 1945
„Pořád na to myslím, je to pro mě těžké. Bylo mně tenkrát osm let a už jsem neměla maminku. Zemřela před válkou na tuberkulózu,“ vypráví Libuše Kratochvílová, za svobodna Šrámková. Mezi sedmnácti mučenými a zastřelenými muži z Kožušan u Olomouce a Brodku u Přerova byli její tatínek Maxmilián a strýc Antonín.
1. května 1945 se do Kožušan dostala informace, že na olomoucké hlavní nádraží přijela z Přerova lokomotiva ověnčená československými vlajkami. V obci se navíc objevil sovětský tank.
„A tak Němci odhodili pušky, opustili dokonce auto plné zbraní, a utekli,“ vypráví Libuše Kratochvílová. Místní si zbraně rozebrali. A přestože se jich později zbavili, jednu pušku německá hlídka, která na místo dorazila z Olomouce, našla.
Jak si tatínka a strýce paní Libuše pamatuje? „Byli strašně hodní. Usměvaví chlapci Šrámkovi, řekl na společném pohřbu tehdejší starosta Kožušan. Ten úsměv máme v rodině,“ říká.
Byli strašně hodní. Usměvaví chlapci Šrámkovi, řekl na společném pohřbu tehdejší starosta Kožušan.
Libuše Kratochvílová
Nikdy nechtěla zapomenout. Naopak, chodívala dětem do školy vyprávět dětem, co se v Kožušanech za války stalo. Ukazovala jim Československý válečný kříž, který za otce v říjnu 1945 převzala z rukou armádního generála Ludvíka Svobody.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Větrník najdete i na webu Českého rozhlasu Olomouc nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify nebo Apple iTunes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
