Tři historické mosty v Dlouhé Loučce jsou naprostým unikátem
Historické mosty jsou někde obdivovanými památkami, jinde naopak problémem, který brzdí dopravu a rozvoj obce. Málokterá obec se však může pochlubit hned třemi historickými mosty, z nichž jeden je navíc patrně jedním z nestarších na Moravě. Přesto jej obyvatelé Dlouhé Loučky na Olomoucku museli před časem zachránit před zbouráním.
Dlouhá Loučka se rozkládá na rozhraní Hornomoravského úvalu a Nízkého Jeseníku podél toku říčky Oslavy pramenící na náhorní plošině nedaleko Rýmařova. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1301, kdy byla v listinách uváděna pod názvem Longa Villa.
Právě poloha podél řeky vedla odpradávna k nutnosti budovat mosty. Zatímco v letních měsících není problém řeku překročit, protože je poměrně mělký, při jarním tání sněhu v horách nebo déletrvajícím deštivém počasí byl její to rozvodněný a těžko překonatelný.
I proto patrně nejstarší brody brzy začaly nahrazovat jednoduché mosty, zpočátku patrně dřevěné.
S těmi si patrně zdejší obyvatelé museli vystačit až do třicetileté války. Po ní se obec dostává do majetku císaři věrné šlechty a od roku 1708 je pak součástí majetku Řádu německých rytířů. A právě potřeba spolehlivé dopravy po řádových lénech vedla k tomu, že byl v roce 1712 v Dlouhé Loučce postaven první kamenný most. A nebyla to stavba ledajaká. Klenutý, tříobloukový kamenný most byl postaven z lomového kamene. Zva oblouky vpravo měly spolehlivě převádět pod mostem vody řeky, třetí oblouk pak sloužil k propuštění vody z mlýnského náhonu tzv dolního mlýna, který nedaleko stával.
Most byl postaven z lomového kamene přivezeného patrně z nedalekých hor. Jeho stáří jej pasuje mezi nejstarší mosty na Moravě a také místní jej srovnávají s litovelským svatojánským mostem přes Moravu, který je prokazatelně nejstarším mostem na Moravě. Také loučský most hlídá kamenný sv. Jan Nepomucký. Socha nese letopočet 1717 a potvrzuje tak stáří mostu.
Most zde sloužil až do nového milénia, kdy však už byl ve špatném technickém stavu. Protože přes něj jezdily i těžké náklaďáky a zemědělské stroje, měl být zbourán a nahrazen novým mostem. Proti tomu se však vzbouřili obyvatelé obce, kterým se podařilo nechat most zapsat do seznamu kulturních památek a přesvědčit kraj, aby postavil most nový, cca o 600 metrů dále a tento nechal nákladem osm milionů korun zrekonstruovat. Díky tomu se tato unikátní technická památka zachovala i nadále.
Další díly z pořadu Technické památky si poslechěte ZDE ←
Jak už ovšem bylo řečeno, v Dlouhé Loučce jsou historické mosty hned tři. Tento, nejstarší je nejníže po toku řeky Oslavy. Vydáme-li se tedy proti proudu, dorazíme brzy do prostoru návsi. Zde překonává řeku další obloukový most. Tento je ovšem už jen jednoobloukový a je patrně také mnohem mladší. Na rozdíl od jiných mostů mu na klenáku chybí letopočet a tak se můžeme jen domnívat, že byl postaven patrně někdy na počátku 19. století. Stavební podoba mostu by tomu odpovídala.
Most byl zasvěcen sv. Antonínovi. Pamětníci z obce ještě dnes vzpomínají, že obrázek světce byl na malém sloupku na mostě umístěn ještě před několika desítkami let. Poté jej někdo shodil do řeky a ta jej odnesla neznámo kam.
Most, který vedl k někdejšímu zámku
Třetím historickým mostem v Dlouhé Loučce je ten, který přivede návštěvníky obce k někdejšímu skvostu – zámku řádu německých rytířů. Ten ovšem požár a následná nepovedená privatizace udělaly ruinou, a tak je lépe věnovat se samotnému mostu. Také na něm prý stávala socha sv. Jana Nepomuckého. Bohužel se do dnešních dnů nezachovala. Přestože zde prý stála ještě do první světové války, neznáme ani její podobu z fotografií. Podstavec sochy však najdeme uprostřed mostu dodnes.
Na rozdíl od mostu sv. Antonína zde alespoň víme, kdy byl tento jednoobloukový mostní objekt postaven. Letopočet 1834 a tlapatý kříž pod ním prozrazují, že stavitelem mostu byl patrně Řád německých rytířů, který měl od roku 1810 na zámku sídlo. Nutno také připomenout, že tento most vlastně již stojí v místní části Horní Dlouhá Loučka, neboť obce byla dříve rozdělena na dvě samostatné osady.
Znáte z kalendáře Českého rozhlasu Olomouc pro rok 2023
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
