Uhřičický sifon protahuje vodu z mlýnského náhonu pod řekou více než sto let
Unikátní technické zařízení se skrývá v polích východně od Uhřičic na Přerovsku. Vodní shybka, které nikdo neřekne jinak než sifon, zde protahuje vody mlýnského náhonu pod tokem řeky Valové už více než jedno století. I když dílo pracuje na jasných fyzikálních základech, při prvním pohledu se i technicky smýšlející člověk nejprve zarazí, jak že je to vlastně možné, že to funguje.
Celé dílo najdeme v rovině řeky Hané, která je skutečně jako placka. To však způsobovalo v minulosti problémy při pohonu technických zařízení, jako byly mlýny, různé stoupy a podobně. Na rovných úsecích, kde má řeka Morava minimální spád musely být budovány náhony někdy i několik desítek kilometrů dlouhé.
To je i případ mlýnské strouhy, která počíná nad jezem u Bolelouce na Olomoucku. Postupuje přes mlýny, které stávaly na jejím toku, až do Lobodic, kde se původně vlévala zpět do Moravy.
Také Kojetín však trpěl nedostatkem vody na svůj mlýn, a tak se v roce 1583 rozhodla vrchnost náhon prodloužit až k mlýnu pod městem. Jenže zde stála v cestě řeka Valová. Mlýnský náhon na své pouti kříží více toků, jenže zde byl problém. Řeka se zde po pár stovkách metrů stéká s Moravou a teče poměrně hluboko zařezaná do hloubky. Zaústění do náhonu tedy nepřipadalo do úvahy.
Původně stavitelé náhonu vybudovali přes Valovou dřevěný post, po němž voda tekla – tzv. vantroky. Jenže i zde byl problém. Vantroky musely být poměrně nízko nad hladinou řeky. Pokud se při povodni zvedla její hladina, zarazila se o vantroky, které poničila a navíc se rozlila do okolních polí. To se místním hospodářům příliš nelíbilo, a tak se hledalo jiné řešení. Tím se na počátku 20. století ukázala být tzv. vodní shybka.
Další díly z pořadu Technické památky si poslechěte ZDE ←
Podle encyklopedie je vodní shybka snížená část potrubí pro dopravu kapalin, jež funguje na principu spojených nádob. Nejčastěji se toto řešení používá při podchodu kanalizačních stok například pod tokem řeky či potoka, zde však shybka posloužila podchodu vody mlýnského náhonu pod řekou Valovou. V roce 1907, když se upravoval tok řeky Valové, jako ochrana před povodněmi, bylo toto řešení použito právě proto, aby bylo možné zajistit průchod přívalových vod přes náhon.
V té době i v rámci Rakousko-Uherska ojedinělé řešení postavila z betonu stavební firma Pittel Brausewetter. Byly použity dvě betonové roury, jejichž vtok a výtok byl zakomponován do ohrázování řeky Valové. Podle dobových účtů to rozhodně nebyla levná záležitost a stavba stála 50 tisíc korun v tehdejší měně. Voda natéká do vstupního objektu a zamíří do hloubky asi deseti metrů, zde podejde dno řeky Valové a zase se šikmo zvedne k povrchu. Vychází opravdu jen těsně za břehovou hrází řeky.
V listopadu roku 1908 byla shybka, které se hned v okolí začalo říkat sifón zprovozněna a s drobnou údržbou slouží bez problémů do současnosti. Podle informační tabule, která je umístěna na malém odpočívadle nad sifonem se zde stala dokonce i pozoruhodná příhoda se šťastným koncem. V roce 1972 si prý kluci hráli u vtokového objektu do shybky. Jeden z nich spadl do vody a proud jej vtáhnul do potrubí. Zbývající kluci jej běželi zachraňovat, ale než přešli řeku po nedalekém mostě, kluk jim šel naproti. I proto jsou dnes na vtoku umístěny mříže.
Kdo by měl zájem shlédnout také vantroky – jakýsi vodní most, jímž náhon překonává vodní tok vrchem, má také možnost. Necelý kilometr dále po toku od sifonu betonové vantroky překonávají odvodňovací kanál polí u Uhřičic. Místo však není přístupné po značené stezce. Naopak k sifonu vás zavede zeleně značená stezka a také cyklotrasa vedoucí z Kojetína do Tovačova.
Znáte z kalendáře Českého rozhlasu Olomouc pro rok 2023
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
