Újezd u Uničova založili původně slovanští usedlíci. Němci přišli až později z hor
Cestujete-li rozsáhlou rovinou Hornomoravského úvalu z Uničova do Šternberka, ve třetině cesty vás čeká průjezd Újezdem. Tvoří jakousi šikanu, takže si nelze nepovšimnout široké návsi a mostu přes řeku Tepličku, která je páteří celé obce.
Teplička, pramenící v Paseckém žlebu, spolu s úrodnou půdou a mírným návrším nad řekou, byly patrně důvodem osídlení tohoto místa. Podle jmen místních tratí uváděných ve starých dokumentech se dá předpokládat, že osadu osídlili lidé slovanského jazyka.
Osídlení Uničovska sahá až do doby kamenné, přímo z Újezda však žádné dokumenty nemáme – takže se dá předpokládat, že osada vznikla až ve 13. století v době kolonizace zdejší krajiny. Potvrzuje to již první zmínka o obci, kterou máme z roku 1290.
Zakladatel obce s ní ale patrně měl velké plány – vždyť již o šest let později je zde uváděn farní kostel zasvěcený Janu Křtiteli a kostel si v té době mohla dovolit jen bohatá obec. V té době také vzniká v obci svobodný dvůr pronajímaný různým manům a je zde zmínka i o mlýně v obci.
Když už jsme u kostela v Újezdě, můžeme si jej trošku přiblížit. Kdo by jej chtěl vidět, musí z oné hlavní cesty odbočit na místní komunikaci vedoucí k jihu, která nás dovede ke kostelnímu areálu, jemuž vévodí mohutná barokní stavba. Jednolodní kostel s poněkud užším presbytářem je samozřejmě velmi odlišný od toho, který zde stávala v počátcích obce. Původně se jednalo o malý kostelík bez věže, který byl několikrát přestavován. Věž byl ke kostela přistavěna při další rekonstrukci před rokem 1585. Další přestavby kostel čekaly v letech 1722 – 1733 kdy byl barokizován a svou současnou podobu dostal po poslední velké přestavbě v polovině 19. století.
Zajímavá je protestantská minulost zdejšího chrámu. Prvního pastora sem kupodivu dosadil katolík Václav z Dubé. Odpor občanů ani stížnosti biskupa nepomohly – kostel zůstal protestantský a místní lidé si pomalu zvykli. Jako památku na přestavbu kostela na něm můžeme spatřit tři erby majitelů panství v době protestantské – Berků z Dubé, Münsterberků, a také knížat z Brzegu v Polsku, ze kterého rodu pocházela Eliška Magdalena – manželka Karla II. z Münsterberka. Pozoruhodná je i věž zdejšího kostela bez báně. Tento stavební styl se rozšířil na celém Uničovsku a je pro tento kraj typický.
Na trase vojenských tažení
U kostela najdeme fragment původní kamenné zdi a za ní pak i hřbitov. Když už jsme u kostela, měli bychom se podél jižní zdi kostela vydat polní cestou kousek za vesnici. Právě zde najdeme tzv. Černý kříž. Podle místních kronikářů byl postaven na počátku 19. století jako připomínka ruských vojáků, kteří padli za napoleonských válek.
Války se vůbec hodně podepsaly na životě Újezda. Už jsme si řekli, že zpočátku byla obec založena slovanskými osadníky. Právě poloha na místě častých vojenských tažení pravděpodobně způsobila, že každé válečné období znamenalo pohromu pro část zdejších občanů. A tak do obce přicházeli ze sousedních německých obcí noví osídlenci a vesnice se pomalu poněmčovala. Česká menšina zde ale existovala vždy, i když například v roce 1900 jsou ve sčítání uvedeni jen Němci.
Místní lidé se živili zejména zemědělstvím. Úrodné lány kolem obce dokázaly zajistit dostatečnou obživu místním sedlákům v dobách klidu a míru. Svědčí o tom mohutné statky vybudované v 18. a v 19. století, z nichž některé stojí dodnes. Zajímavé je, že i když obec leží vlastně na Hané, nikdy zde nebyla zástavba v podobě hanácké ulicovky, kdy domy spolu sdílejí stejný štít a jsou průčelím otočeny do ulice. Přece jen je zde znát vliv stavitelství podhorského a horského s rozvolněnou zástavbou.
Když se dnes do Újezda vydáte, kromě kostela a černého kříže můžete obdivovat právě ony výstavní selské statky nebo třeba i sochu sv. Jana Nepomuckého u kostela z počátku 18. století.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
