Unikátní ranně barokní kaple v Postřelmově je obestřena tajemstvím

Pod slovem barokní stavba si člověk většinou představí budovu vznosných rozměrů, oblých tvarů, a také velmi nákladného zdobení. Vrcholné baroko reprezentují stavby typu zábřežského děkanského chrámu sv. Bartoloměje. Kaple sv. Prokopa je reprezentantkou nejstaršího barokního slohu s prvky renesance a i proto je tak unikátní. Kaple stojí při cestě z Postřelmova do Chromče.  Za posledním domem obce asi sto metrů se silnice prudce lomí doprava. A právě zde ji ve stínu kdysi košatých lip najdeme, a je to skutečně na první pohled starobylá stavba.

K pochopení důvodu její stavby je nutné poznat alespoň částečně církevní dějiny Postřelmova. Farní kostel je zde poprvé jmenován již ve 14. století. První zmínka o patronátním právu totiž pochází z roku 1409 a dá se tedy předpokládat, že kostel byl vybudován již dříve. Stejně jako v širokém okolí i zde se záhy po husitské revoluci dostala fara do područí kněží podávajících "pod obojím způsobem".

Později instalovaní luterští kněží zde nakonec vydrželi velmi dlouho. Dokonce ještě v roce 1634 uvádí seznam kněží v Postřelmově luterského predikanta.

Po jeho vyhnání byla od roku 1649 farní správa z Postřelmova přenesena do Zábřeha. Nebylo totiž dost katolických kněží. Postřelmov však patřil k největším a nejlidnatějším obcím na Zábřežsku, a tak se již v roce 1668 do obce farář vrací. Stal se jím Martin Jurkovský, a dá se předpokládat, že byl katolíkem. Tím začala v Postřelmově faktická rekatolizace. Co jiného se také na lichtenštejnském konfiskátu dalo čekat. Již v roce 1690 hlásí místní kněz Martin Kruš, že v Postřelmově ani v okolí už není heretiků.

A právě v šest let po této významné zmínce, která potvrzuje náboženskou orientaci místních obyvatel, vzniká kaple Sv. Prokopa. Jaký tedy byl ovšem důvod jejího postavení? Z nápisu nad portálem vstupu víme, že jejím donátorem byl jakýsi Jakub Procházka.

Z lánových rejstříků je známo, že Jakub Procházka byl sedlákem v Postřelmově. V pozdějším berním rejstříku máme sedláky se stejným příjmením v Postřelmově uvedeny dva.

Jedním z nich je František Procházka z čísla 8 (dnes č. p. 67) a druhým Procházka Mikuláš z čísla 12 (dnes č. p. 60) Který z nich byl potomkem zmíněného stavitele, bohužel nevíme. Oba zmínění byli sedláci s výměrou polí kolem 53 měřic a patřili k nejzámožnějším v obci. Dá se předpokládat, že i zmíněný Jakub byl poměrně zbohatlým rolníkem.

Vraťme se k možným důvodům, byť vzhledem k časovému odstupu jsou tyto vývody jen a jen čistá spekulace.

Důvod první – víra. Prostá víra v boha a potřeba oslavit víru hmatatelným důkazem. V tomto směru by stavba mohla skutečně být výrazem velmi pevné víry, neboť na svou dobu byla velmi honosná.  Je totiž nutné si uvědomit, že vznikla v době, kdy ani mnohé celé obce neměly svou kapli a za „Božím slovem“ docházeli jejich obyvatelé někdy i docela daleko. Rozvoj výstavby obecních kapli a kapliček začal až na přelomu 18 a 19. století, právě v období pozdního baroka.

Důvodem druhým může být vina. Proč sedlák v době poměrně nedlouho po skončení ničivé třicetileté války investoval takové peníze do stavby svatostánku, nota bene v obci, v níž již opět stál farní kostel i s duchovní správcem. Důvodem skutečně mohlo být nějaké provinění proti právu, ale třeba i proti víře. Vyloučena není ani možnost, že by se chtěl „osvícený novokatolík“ vykoupit ze zatracení za dobu, kdy jeho rodina inklinovala k luterské víře.

Důvod třetí je ještě bizarnější, ale také možný. Je to prohnanost. Podezřelé je právě to, že tam, kde po staletí je ustaven farní a kostelní areál, vzniká kaple na opačném konci vesnice. A to v době, kdy rekatolizace tvrdě potlačila jakékoliv projevy jiné víry. Nemohlo se jednat o pokus zachovat si pod pláštíkem příslušnosti ke katolické víře alespoň část svobody v přijímání podobojí v tajných obřadech? Je nápadné, že kaple byla zasvěcena právě světci, který byl zakladatelem sázavského kláštera proslulého slovanskou bohoslužbou. Kdo ví.

 Baroko a renesance v malém

 Ať již byl důvod pro stavbu jakýkoliv, jedná se o pozoruhodné dílo. Kaple má čtvercový půdorys, na který navazuje trojboký závěr oltářního prostoru. Na šířku měří šest a půl metru, největší délka je necelých deset metrů. Dle tehdejších zvyklostí je kaple situována oltářem k východní straně. Vstupní portál kaple je směřován k cestě. Ta se zde ovíjí kolem kaple a ta se tak stává dopravní překážkou.

Kaple je sice postavena v barokním slohu, vzhledem k datu vzniku se však není třeba ani příliš rozepisovat o tom, že se jedná o velmi rané baroko. Proto se na stavbě ještě objevují některé prvky typické spíše pro renesanční stavby. Přesto si nemůžeme nepovšimnout stavebních postupů a prvků barokního zdobení. Naopak velmi stroze působí malá

okénka, která stavbě dávají podobu velmi starobylé stavby. Klenuté okénko v hlavní lodi je překvapivě pouze v jižní stěně, ze severu narazíme na plnou zeď. Naopak presbytář osvětlují dvě kruhová okna z obou stran.

Stranu vstupu zdobí pískovcový portál s nápisem v češtině. Dokladuje osobnost donátora a i to dost průlomová záležitost. Je totiž nutné akceptovat skutečnost, že sedlák, který kapli nechal postavit dokonce ani nemusel být svobodným člověkem a patřil mezi nevolníky. Přesto lichtenštejnská vrchnost dovolila podobnou stavbu vybudovat a dokonce s jeho osobním podpisem.

Nad portálem je nika se stylizovanou plastikou madony. Pozoruhodné je zpracování motivu Panny Marie, která je zde sice vytvořena v typickém barokním provedení, ovšem rysy plastiky jsou spíše mužské, což je v rozporu s pohledem tehdejších umělců na svět. Ze sedlové střechy vystupuje sanktusník, věžička opět podtrhující starobylost stavby.

Vnitřní dispozice stavby je řešena jako jednolodní prostor se zaklenutým stropem. Klenba je velmi jednoduchá. Na oltáři se nachází mariánská plastika, zbytek vybavení kaple tvoří lavice a dvojice novodobých obrázků. Za stavbou stojí prastaré lípy, nedávno zmlazené, které jsou zapsány do seznamu památných stromů.