Ve Smržicích sedm týdnů sídlil pruský král

Jméno obce pravděpodobně vychází z pojmenování zde kdysi hojné a chutné houby smrže obecného. Podle dobových zpráv patřilo k povinnostem zdejších podaných dokonce dodávávání této houby na vrchnostenský stůl, což by původ jména jen potvrzovalo.

První zmínka o obci pochází ze známé listiny olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131 (či o deset let starší), která obec jmenuje mezi těmi, z nichž část držby patřila k olomouckému katedrálnímu kostelu. V roce 1309 se pak část obce dostává do držby pánů z Kravař. Víme, že na konci 14. století už v obci existoval hospodářský dvorec, který byl v držbě drobných zemanů, kteří se ve vlastnictví dalších částí obce často střídali. Drželi také osadu Podhájí, která se nacházela v těsné blízkosti tehdejších Smržic. Někteří příslušníci drobné šlechty se psali jak po Podhájí, tak i po samotných Smržicích. Kromě dvorce zde stával i mlýn, který byl patrně svobodnou součástí panství.

Každopádně větší část obce byla součástí plumlovského dominia, které v roce 1516 přebírají do majetku Pernštejnové. Zajímavé je, že za jejich panování nad Smržicemi máme z obce zprávy o pěstování vína. A také víme, že tehdy obývaly obec rodiny s téměř výhradně česky znějícími jmény.

Už v roce 1599 kupuje plumlovské panství Karel z Lichtenštejna a pod držbou jeho potomků pak obec zůstala až do konce patrimoniální správy.

Na přelomu 16. a 17. století máme zmínky o smržickém rybníku. Po Bílé Hoře došlo v obcích na panství k rekatolizaci a postupně rostly také roboty. To vyvrcholilo v roce 1738 selskou rebelií, kterou potlačili vojáci a do které se smržičtí rovněž zapojili.

Obec pronásledovaly také válečné události, při nichž se obyvatelé často uchylovali za hradby Prostějova. Zajímavé je, že při obléhání Olomouce za sedmileté války v roce 1758 se na zdejší rychtě usadil sám král Fridrich Pruský. Sídlil zde celkem sedm týdnů.

Už v roce 1309 je v obci zmiňován kostel. Původně byl snad zasvěcen sv. Archandělu Michaelovi. V roce 1617 je u něj zmínka, že je v prachbídném stavu. O to zajímavější je zpráva v děkanské matrice z roku 1672, která ve Smržicích uvádí kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlovi, kdy a proč došlo ke změně zasvěcení kostela, dodnes nevíme.

Co však písemné zprávy zachovaly je zpráva, že Švédové kostel vykradli a poničili tak, že musel být zbořen a vystavěn znovu. Nový kostel byl podle záznamů vysvěcen v roce 1744, ale přestavba pokračovala i v následných letech. V roce 1765 však kostel poničil další velký požár. I když se jej místní pokusili opravit, v roce 1818 je kostel uváděn už jako zbořeniště. Až v roce 1854 se začalo se stavbou současného chrámu, který v obci stojí dodnes.

Kombinace zemědělství, průmyslu a moderních technologií

Obyvatelé obce byli po celou dobu její historie živi zejména ze zemědělské produkce. Úrodný kraj dával zejména větším selským rodům dostatek výnosů, které při rozumném hospodaření stačily nejen k obživě, ale i k rozvoji hospodářství.

Už v 16. století byla v obci patrně farní škola, další zprávy o ní máme z roku 1672. Nejstarší budova školy pocházela z roku 1783. Postupně byla rozšiřována až na čtyřtřídní až nakonec v roce 1894 obec koupila někdejší hostinec a začalo se vyučovat ve dvou budovách.

Dnes jsou Smržice moderní vesnicí, kde se snoubí zemědělské tradice s průmyslem i moderními technologiemi. Co je však zajímavé, že zde stále žije duch hanácké dědiny. Což je vlastně dobře.