Velikonoce na Jesenicku mísily křesťanské tradice s lidovými zvyky

17. duben 2022

Tradice Velké noci byly i na Jesenicku, stejně jako jinde v českých zemích, směřovány do dvou rovin. Na jedné straně stály křesťanské tradice, které měly přísný rituál, na druhé pak tradice lidové, které navazovaly na dávné mýty pocházející ještě z pohanských dob.

Velikonoce Jesenicka začínaly, stejně jako jinde, Popeleční středou a poté čtyřicetidenním půstem. Samotný velikonoční týden pak začínal na Jesenicku Květnou nedělí, která byla podobná jako v jiných krajích. I zde se světily kočičky a chodilo se na mši.

Jinde neznámou tradicí bylo na Jesenicku běžné Žluté úterý. Ten den se nikdo nesměl škaredit a hádat protože by celý zežloutl. Také místo Škaredé středy se slavívala Křivá středa. Ten den totiž nikdo nesměl plakat, protože by mu prý narostl křivý nos.

Na Zelený čtvrtek začínal nejpřísnější půst, který vyvrcholil na Velký pátek, kdy se jedlo jen jednou denně. Zelený čtvrtek byl protkán množstvím různých zvyků, ale nejdůležitější byla očista těla v pramenité nebo tekoucí vodě, což provázelo různé zaříkání, které mělo ochránit člověka před nemocemi a zraněními a přinést mu štěstí.

Prudký potok

Velký pátek byl zasvěcen zejména křesťanskému ritu. Byl dnem přísného půstu a to nejen v otázce jídla, ale také v otázce chování. Na Bílou sobotu se vysmýčily všechny světnice, nachystalo se slavnostní pohoštění a šlo se na mši, před níž se světilo smrkové dřevo. Z toho dřeva se vyráběly „kreutzla“ nebo též „Osternkreutzen“ - malé křížky.

Hospodáři museli o Velké noci ještě před úsvitem obejít všechny své polnosti, a z křížků, které vyrobili z posvěceného dřeva a kočiček, museli vyrobit kříž tím, že je umístí do pěti míst pole. Byl to symbol pěti ran Kristových a měl zajišťovat ochranu polí před pohromami.

O Velikonoční noci, ještě před východem slunce také vyběhly celé rodiny na kopec, aby mohly sledovat poskočení velikonočního beránka. Věřilo se totiž, že na velikonoční neděli nevychází slunce normálně, ale třikrát si poskočí radostí nad zmrtvýchvstáním Krista. Unikátní zvyk je jízda osením, kdy se před úsvitem scházeli zástupci z každého hospodářství a buď na koních či pěšky obcházeli všechna pole. Šlo se s knězem s křížem a s kapelou a u každé kapličky se modlili a zajišťovali tak úspěšný rok.

V germánské mytologii je symbolem plodnosti zajíc. Po návratu z kostela pak děti hledaly hnízda velikonočního zajíčka, zejména vajíčka, které jim na zahradě zajíček schoval. Zajímavé je, že na Jesenicku se vejce nebarvila. Vejce byla spíše cukrová, později čokoládová. Jedinou výjimkou byl v tomto Domašov, kde se na počátku dvacátého století objevují vejce barvená na červeno.

Velikonoční pondělí bylo na Jesenicku podobné našim oslavám. Koneckonců slova jako šmigrust a šmekustr ne nadarmo pocházejí z němčiny. Chlapci chodili vymrskat děvčata a používali při tom velmi peprné básničky. V úterý mohla děvčata chlapcům výplatu oplatit, ale stejně jako v české tradici, se ani na Jesenicku se tento zvyk neujal. A výslužka? Kromě vajíček i nějaké drobné peníze, štamprlička šnapsu či drobenkové slezské koláče.

pomlázka

Zajímavá byla také postní i slavnostní jídla slezských Velikonoc. Půst byl podmíněn také hospodářským rokem, kdy ubývalo zásob. Hodně se tedy například jedla kvásková polévka. Z chlebového kvasu, mléka a mouky se udělal kvásek, namíchal se do teplé vody, vše seokořenilo a podávalo s osmaženou cibulkou.

Bylinková jarní polévka se zase dělala ze sekaných bylin, které byly v tom čase k dispozici. Ty se zamíchaly do světlé jíšky, ochutilo se to vejcem a zavařilo s vodou. Moc se kupodivu nejedla sladká jídla, všechny kaše se povětšinou jedly „na slano“.

Na oslavu vzkříšení se jedlo naopak maso, jehněčí, kůzlečí, ale i vepřové, které bylo symbolem bohatství. Přílohou bývaly kaše, ale i luštěniny - zejména čočka. Slezská kuchyně využívala také knedlíky, od klasických přes kynuté, tvarohové, bramborové ze syrových i z vařených brambor. Oblíbené byly také taštičky plněné masem a další jídla. Moučníky se dělaly také. Nejčastěji koláče, ale také taštičky plněné zavařeninou či ovocem. Často se dělaly také kaše – i na sladko. Zejména prosné, ovesné, později rýžové.

Velmi pozoruhodným receptem byla čočka se švestkami:
Večer namočíte půl kila čočky. Dále pak dvě hrsti sušených švestek. Druhý den se čočka povaří s cibulí orestovanou na kouscích špeku, po 50 minutách se přidají na čtvrtky nakrájené švestky. Vše se ještě chvíli povaří a dochutí solí, pepřem cukrem a trochou octa. Pro ty, kteří neměli dost mastného, se přidávala opečená klobása nebo uzené.

Čočka (ilustr. foto)

Často se chodilo na Křížové cesty. Hodně se chodívalo na Travnou, na Křížový vrch nad Jeseníkem, na Boží horu či na Biskupskou kupu. Od 16. století je na Zlatohorsku doloženo provozování Pašijových her, kdy se do nich zapojovala celá vesnice. Zajímavé je, že jsou dodnes dochované texty, které jsou dokonce přeložené, bohužel není nikdo, kdo by se jich ujal a tradici pašijových her obnovil. A tak jsou staré Křížové cesty bohužel o Velikonocích většinou opuštěné.

Více z velikonočních zvyků Jesenicka vám prozradí Toulky krajem, které společně s Bohumilou Tinzovou připravil Mirek Kobza na neděli 20. dubna od 9.05 hodin.

autor: kbz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?