Z Kalvárie nad Pobučím se rozhlížel i generál Laudon
Pobučí je nevelká osada patřící dnes pod správu nedalekého Jestřebí. Jedná se však o velmi starou obec, jejíž historie sahá patrně až do 13. století. Sama osada je položena v kopcích Zábřežské vrchoviny s dalekými výhledy. Jeden z těchto kopců nese pozoruhodné jméno Kalvárie.
Kopec se tyčí do výšky 479 metrů severně od centra obce. Jeho jméno patrně souvisí s křížem, který se na něm tyčí dodnes. Je vyroben z mohutných trámů, a na něm najdeme štítek s letopočty 5. července 1850 a 2. července 2005. Ty se zřejmě vztahují se k době postavení kříže, resp. jeho obnově. Starší datum se navíc shoduje s vůbec prvními volbami do obecních zastupitelstev na Zábřežsku po zániku vrchnostenské správy. Zda to však souvisí, není jisté.
Patrně právě podle tohoto kříže dostal kopec své jméno. Bohužel, Pobučí bylo německou vesnicí a její paměť odešla s většinou původních obyvatel. Ani v krajanských pramenech se nedočteme, zda sem například chodívala procesí z místního kostelíka.
Naopak zde najdeme zmínku, podle které měl na zdejším kopci stávat nějaký hrad. Bylo to prý v dobách před třicetiletou válkou, kdy měla vesnice stát na jiném místě než dnes, poněkud výše podél silnice směrem do Krchleb. Jedná se však o legendu, neboť písemné prameny o případném panském sídle v Pobučí či na kopci nad ním zarytě mlčí.
Ještě jedna legenda se však k pobučské Kalvárii vztahuje. V roce 1758 měl z jejího temene obhlížet pozice Prusů kolem Olomouce slavný rakouský generál Ernst Gideon Laudon. Snad i proto, že původně prý kopec nesl jméno Wachberk, tedy něco jako Strážný vrch. A tak si jej tehdejší generalita zvolila k rozhledu.
A vybrala dobře. Kromě celé kotliny Moravy jsou zde jako na dlani nejen Jeseníky, ale také velká část Hornomoravského úvalu. Zda právě tady generál Laudon přišel na geniální lest, jak u Guntramovic a Domašova zničit pruskou zásobovací kolonu a tím „Prajzy“ definitivně vyhnat z Moravy, se už patrně nedozvíme.
Kolem 479 metrů vysokého vrcholu Laudonova kopce vede prastará cesta spojující Pobučí se sousední obcí Jestřebí. Je to docela pěkná procházka. Ale i prohlídka samotné obce Pobučí stojí za to. Třeba po stopách zbožnosti zdejších obyvatel. Nejstarší památkou je kamenná sloupková Boží muka postavená v dolní části obce Martinem a Doroteou Birkel už v roce 1672. Podle nápisu jako poděkování za záchranu ze spárů těžké nemoci.
Uprostřed vesnice stojí půvabný kostelík sv. Jana a Pavla z roku 1832. Přímo pod ním vyvěrá silný pramen a občas bývá v lodi kostela i slyšet. Kdysi zde bývala jen kaple a místní chodili do kostela ve Zvoli. Mimochodem, stará cesta ke zvolskému kostelu, dnes už neznatelná, vycházela z obce v místech, kde stojí již zmíněná boží muka.
A nad vesnicí u silnice do Krchleb stojí Unzeitigův kříž, připomínka starého rychtářského rodu, který zde vládl skoro 600 let. Prý právě tady někde stávala ona původní vesnice.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
